Domů

ZEMĚPLOŠSKÉ PÍSNĚ

Snad každý autor fantasy, který vytvořil vlastní svět, mu vytvořil i osobitou kulturu. Ta sice není hlavní složkou díla, ale dodává příběhu plastičnost a uvěřitelnost. Někdy se to povede lépe, někdy vůbec. Terrymu Pratchettovi se to v zeměplošském cyklu velice zdařilo. Samozřejmě by stálo za to, věnovat se všem složkám umění, jako například malířství nebo sochařství Zeměplochy, ale já si vybrala písně.


Ankh-morporská městská hymna

Jako celý cyklus, i písně na Zeměploše jsou především parodiemi na díla existující v naší realitě. Již první a asi nejdůležitější píseň – Ankh-morporská městská hymna – je parodií na slavnou anglickou píseň z dob britského impéria „Rule Britannia“. Hymna je jedinou písní, na jejíž podobě se Pratchett výrazněji podílel. Roku 1999 k ní napsal slova a Carl Davis složil hudbu. Nahrávka byla pořízena BBC a jako soprán vystoupila Clare Rutterová.
Hymna nebyla napsána rodilým ankh-morporčanem, ale přistěhovalcem, hrabětem Schlinou von Überwald. Ten použil několik postupů u skladatelů vlasteneckých písní poněkud neobvyklých, nicméně zajímavých. Především došel k závěru, že je zbytečné psát celou druhou sloku, protože správný vlastenec si stejně pamatuje jen první a ve druhé vykřikuje jen ta slova, která mu náhodou utkvěla. Druhým pozoruhodným jevem je fakt, že hymna neoslavuje statečnost obyvatel města, ale jejich schopnost zkorumpovat nájezdníky a zpeněžit vše od jejich přileb až po kroužkové ponožky. Správně má být hymna zpívána rozložitou ženštinou oděnou do prostěradla a držící v ruce velikou vidličku.

Anglická verze hymny:

"When dragons belch and hippos flee
My thoughts, Ankh-Morpork, are of thee
Let others boast of martial dash
For we have boldly fought with cash
We own all your helmets, we own all your shoes
We own all your generals - touch us and you'll lose.
Morporkia! Morporkia!
Morporkia owns the day!
We can rule you wholesale
Touch us and you'll pay.

We bankrupt all invaders, we sell them souvenirs
We ner ner ner ner ner, hner ner hner by the ears
Er hner we ner ner ner ner ner
Ner ner her ner ner ner hner the ner
Er ner ner hner ner, nher hner ner ner (etc.)
Ner hner ner, your gleaming swords
We mortgaged to the hilt
Morporkia! Morporkia!
Hner ner ner ner ner ner
We can rule you wholesale
Credit where it's due."

Noty k anglické verzi hymny si můžete prohlédnout zde >> (Copyright Cellindra)

Česká verze hymny (z Průvodce po Zeměploše):

Ať draci dští a hroši řvou
Ankh-Morporku, jsem vždy s tebou
Co jiní vojákem
Zmůžem my zlaťákem!
Nám vaše helmice, naše jsou i boty
Neměli jste překročit hranice a ploty!
Morporkia! Morporkia!
Morpokii patří svět!
Ovládnem vám trhy
Tak se držte zpět

Uplatíme nájezdníky, prodáme jim suvenýry
My naj naj naj naj naj naj je za kanýry
Naj naj naj naj la la la naj
Hej naj naj nan na naj naj naj
Hej naj naj naj na na la la (atd.)
Naj naj naj až váš lesklý meč
Zastavíte v bazaru
Morporkia! Morporkia!
Kdo se na nás vrh
Přišel o svůj trh


Ježčí píseň

Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše zpívají Ježčí píseň v horách Beraní hlavy, specialistkou je Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.
Čtenáři posílali Terrymu své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor trochu podílel, má sedmnáct slok a je to zdaleka nejsprostší píseň, jakou jsem kdy slyšela. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.
V Česku jsme ji mohli slyšet (a pořád můžeme) na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení je soft verze, k níž text napsal Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.

Ježčí píseň uváděná v Divadle v Dlouhé (autor textu Miroslav Hanuš, hudbu složil Jan Vondráček):

1.
Nejenom jelenům slušejí parohy,
může je nositi vlčák i drozd,
jen ježek nemůže, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Usměj se na lišku, navštiv ji v pelíšku
Za trochu lásky bys světem šel bos,
u ježků neklepej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!


Refrén:
Když rozdovádíš sta a sta a starou ježkovou,
jí postaví se ka a ka a každá bodlina.
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná,
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná.
Ježkové prostě takové už jsou,
ač chtěj to tak stejně nemohou.
Když vidíš krásnou ježkovou, tak nech si zajít chuť,
jen ježek zná to tajemství, jak dobýt její panenství
a nemít při tom příšerně rozpíchanou hruď.
Píchy píchy umřu smíchy,
víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí,
Píchy píchy umřu smíchy,
přece když si dají rande v bodláčí.
Jau, jau.


2.
Kudlanka nábožná kudláka sežrala,
cosi fan tutte, furt nemaj dost,
ježek má monopol, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Když orel, kondor, komár, čmelák, pilot, čáp, krkavec,...
za prací odletí,
pak pánem v domě stává se host,
ježkovi vynechej radši jdi od toho.
i když ta ježková je pěkná kost!


Refrén:

3.
Blboun je nejapný, blbounka japná je,
zajdi a klidně jí předveď svůj skvost,
ježka však nezkoušej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.


Refrén:

Ve verzi, jak je zpívaná při představení Soudné sestry, si ji můžete také poslechnout po zakoupení hudebního cd Krátké písně z Dlouhé.


Hole mágů

To nejsou přeludy. Popravdě nevím, co konkrétně si bere na mušku tato píseň. Domnívám se, že jde o strefování se do ceremoniálních písní anglických univerzit a středních škol, nebo snad naopak je to podpora studentských popěvků dehonestujících učitele.


Hole mágů to nejsou přeludy.
Bývají na konci zdobeny žaludy.

Mladý mág má hůlku malou,
slabou, legrační.

Zato starý ji má velkou,
silnou, senzační.

Je dlouhá a čouhá.
Jen oni znají,
k čemu ji mají.


Zlato

Trpaslíci berou věci doslova, a proto u nich nenajdeme nic jako je Ježčí píseň. Zato se od nich dočkáme hodně písní, ve kterých figuruje zlato. Trpaslíci prostě vědí, co mají rádi, a mají toho rádi hodně. Písně o zlatě se zpravidla zpívají v trpasličí krčmě veškerým osazenstvem nebo alespoň jeho většinou. Hudební doprovod tvoří pouze více či méně rytmické bušení speciálních korbelů do dřevěných stolů. Jde o korbely, s nimiž jde komíhat a pivo se nevybryndá, tzv. holby. Trpasličí národ má své písně rád a běda tomu, kdo by se pokusil se jim posmívat. Brzy by byl o kolena kratší.


Písní existuje na Zeměploše samozřejmě mnohem více. Mám v úmyslu se jim věnovat, nemějte strach. Tento článek je shrnutím přednášky, kterou jsem měla na Trpasliconu 2007, a další budou následovat. Na conu je navíc i možnost si písně zazpívat společně s ostatními, což každý správný fanoušek placatého světa jistě ocení.


Autor: Adéla Červenková

O tomto článku můžete diskutovat ve fóru U Prokopnutého bubnu v sekci Články >>