Čarodějky na cestách

Drahý Jasoni a všichni v č. 21, v č. 34, v č. 15, v č. 87, a v č. 61, ale ne v č. 18, dokud nevrátí tu mísu, co si ode mě půjčila, a ne že ne, ať si říká co chce.
No tak jsme dorosily až sem, že je to ale lán cesty, neptejte se mě na dýjně, ale zatím nic vážného. Nakrýslila jsem vám oprásek místa, kde jsme noclehyrovaly neska v noci, a uďála sem vám křížek u okna, co jsme spaly v tom pokoji. Počasý -
„Co to tam děláš, Gyto? My jsme připravené na další cestu.“
Stařenka Oggová zvedla hlavu a tvář měla zrůzněnou soustředěním.
„No, myslela jsem, že napíšu našemu Jasoňovi. Vždyť víš, aby si nedělal starosti. Tak jsem mu nakreslila tuhle hospodu na kus papundeklu a tuhle mejsije to dá někomu, kdo pojede naším směrem. Nikdy nevíš, třeba to dojde.“
- zatím ulejzá.
Stařenka se zahryzla do konce tužky. Nebylo to poprvé v dějinách vesmíru, kdy člověku, ke kterému mluvené slovo přicházelo stejně snadno jako sen, vyschla inspirace v okamžiku, kdy byl postaven tváří v tvář psacímu náčiní a několika linkám na rubu pohlednice.
No to bude pro zatím všechno, brzo napýchu napýšu znova. MÁMA. P.S. Kocour nějak není ve své kůži, asi mu to cizozemsko leží v žaloudku.„Tak jdeš, Gyto? Magráta už mi startuje koště.“
P.P.S. Bábi posílá mnoho pozdravůch.
Stařenka Oggová se s pocitem dobře vykonané práce pyšně narovnala.
Magráta doběhla na kraj návsi a zastavila se.
Opodál se shromáždila velká skupinka vesničanů, kteří si prohlíželi ženu s nohama. Chovali se sice velmi slušně a s porozuměním, ale z nepochopitelného důvodu jí to připadalo o to horší.
„Víte, ono to totiž neletí, dokud se s tím neběží velmi rychle,“ vysvětlovala, a už když ta slova říkala, uvědomila si, jak nesmyslně musí znít, zvláště když je slyšíte v cizím jazyce. „Myslím, že se tomu říká letmý start.“
Zhluboka se nadechla, soustředila se a znovu se rozeběhla.
Tentokrát zabralo. Zazmítalo se jí v rukou. Štětiny se naježily. Podařilo se jí převést ho na neutrál, než s ní smýklo ze země. Jednu věc bylo třeba o koštěti Bábi Zlopočasné říci - patřilo k těm opravdu staromódním, postaveným ještě za dnů, kdy se košťata stavěla tak, aby vydržela, a ne aby je do deseti let prožral červotoč tak, že se rozpadla. To znamenalo, že možná potřebovalo trochu delší čas k nastartování, ale když už jednou chytlo, tak nemámilo čas a vyrazilo.
Magráta kdysi uvažovala o tom, že se Bábi Zlopočasné pokusí vysvětlit celou složitou symboliku čarodějných košťat, ale pak od toho upustila. Měla nejistý pocit, že by to dopadlo ještě hůř než jejich debata o symbolice májek.
Odlet se trochu opozdil. Vesničané trvali na tom, že jim musí dát na rozloučenou malé dárky, převážně potraviny. Stařenka Oggová pronesla řeč, které sice nikdo nerozuměl, ale po jejímž ukončení všichni zajásali. Silver, který si každou chvilku hlasitě odříhl, se vsunul na své obvyklé místo mezi štětinami Stařenčina koštěte.