Noční hlídka


Když se za nimi zavřely dveře, jeden z policistů ve službě zvedl hlavu od hlášení, v němž se pokoušel, jak už to u policistů bývá, zapsat věci, které se staly tak, jak se měly stát.
„Seržante?“
„Ano, desátníku Pingu?“
„Proč máte někteří ty fialové kytky, seržante?“
V té chvíli došlo k určité změně ve vzduchu, způsobené nasáváním vzduchu mnoha pozvednutých nosů, způsobené mnoha páry napjatě a nenápadně naslouchajících uší. Všichni policisté v místnosti přestali psát.
„Tedy, všiml jsem si, že jste je vy a Noby a Reginald takhle nosili už vloni touhle dobou, a napadlo mě, jestli se třeba nečeká i od nás, že bysme je...“ Ping se zakoktal. Oči seržanta Tračníka, obvykle tak přátelské, se náhle zúžily a dalo se v nich zcela jasně číst: tak pozor, mládenče, tady jsi na tenkém ledě a ten už ti začíná praskat pod nohama...
„Víte, moje bytná má zahrádku a mohl bych tam zaskočit a...“ Ping pokračoval v tomto naprosto netypickém pokusu o sebevraždu.
„Tak ty by sis chtěl dneska taky připnout šeřík, jo?“ řekl Tračník tiše.
„No, chtěl jsem akorát říct, že kdybyste chtěl, mohl bych tam zajít a -“
„A tys tam snad byl?“ řekl Tračník a vstal od stolu tak rychle, že převrhl židli.
„Uklidni se, Frede,“ zamumlal Noby.
„Já jsem nechtěl-“ začal Ping, „já jen chtěl..., kde jsem to měl být, seržante?“
Tračník se opřel rukama o stolní desku a naklonil se tak, že se jeho kulatá rudá tvář ocitla jen několik centimetrů od Pingova obličeje. „Jestli nevíte, kde je to tam, tak jste tam nebyl,“ prohlásil týmž tichým hlasem. Pak se zase narovnal. „Tak, my s Nobym teď máme nějakou práci,“ dokončil. „Pohov, Pingu. Jdeme ven.“
„Ehm...“
Tohle nebyl Pingův šťastný den.
„Ano?“ obrátil se k něm Tračník zamračně.
„... a já velím denní službě, jinak bych se neptal, ale... když odcházíte, seržante, měl byste mi říct, kam jdete. Jen pro případ, že bych se s vámi potřeboval spojit, chápete? Musím to zapsat do deníku služeb. Inkoustem a tak,“ dodal.
„Víte, co je dneska za den, Pingu?“ zeptal se Tračník.
„Pětadvacátého května, seržante.“
„A víte, co to znamená, Pingu?“
„Ehm... ne.“
„To znamená,“ řekl Noby, „že každý natolik důležitý, aby se mohl zeptat, kde jsme -“
„- bude vědět, kam jsme šli,“ dodal Fred Tračník.
Pak za nimi s bouchnutím zapadly dveře.

 << Zpět