Domů

Poslední hrdina


Na jakazačistánských stepích žije kmen N’Tuitivů, což je jediný kmen na světě, jehož příslušníci nemají absolutně žádnou představivost.
Tak například jejich pohádka o hromu zní takto: „Hrom je hlasitý zvuk, který se ozývá z oblohy a je způsoben rozrušením vzdušné hmoty průletem blesku.“ Jejich pověst „Jak přišly žirafy k dlouhému krku“ zní takto: „Kdysi dávno měli prapředci žirafy trošičku delší krky než ostatní tvorové savany. Přístup k listům, které rostly výše, byl tak důležitý, že přežívaly jenom žirafy s nejdelšími krky a předávaly si své dlouhé krky krví stejně, jako si předává člověk z generace na generaci pradědečkův oštěp. Někteří lidé tvrdí, že je to celé mnohem složitější a že naše vysvětlení platí jen pro kratší krk zvířete okapi. A to je celá pověst.“
N’Tuitivové jsou mírumilovní lidé a byli málem vyhubeni svými sousedy, kteří mají spoustu představivosti, a tedy i velké množství bohů, pověr, a také představ, o kolik lepší život by mohli vést, kdyby měli větší loviště. O událostech, které se odehrály toho dne na Měsíci, jeden z N’Tuitivů řekl: „Měsíc najednou jasně zaplál, vylétlo z něj světlo, které se pak rozdělilo na tři části, a ty zhasly. Nevíme, proč se to stalo. Prostě tomu tak bylo.“
Nedlouho potom byl jejich kmen vyhuben sousedním kmenem, jehož příslušníci věděli, že světla byla signálem boha Ukli, který jim dával pokyn, aby si rozšířili loviště. Bohužel, tenhle druhý kmen byl zanedlouho poražen a zotročen dalším kmenem, jehož členové věděli, že světla představovala jejich předky, kteří žili na Měsíci a kteří jim teď přikazovali, aby zabili každého, kdo nevěří v bohyni Glipzo. O tři roky později byl i tento kmen zahuben obrovským kamenem, který spadl z oblohy a pocházel z jakési hvězdy vybuchlé před bilionem let.
Věci se opakují a boží mlýny... Když nebudete věci zkoumat příliš zblízka, mohli byste to nazvat spravedlností.

 << Zpět