Domů

Zeměplocha - Novinky 2018

prosinec

14. 12. 2018 - Rozhovor se Zuzanou Slavíkovou o audioknize Soudné sestry Kategorie:

A do třetice zveřejňujeme rozhovor se Zuzanou Slavíkovou ohledně namluvení audioknihy Soudné sestry.

Znala nebo četla jste knihy Terryho Pratchetta, než jste začala načítat audioknihu?

Pratchetta jsem před nahráváním audioknihy vlastně nikdy nečetla, ale znala jsem ho. Můj syn totiž miluje fantasy literaturu, ale já jsem preferovala spíš jiné žánry, tak jsem na něj byla trochu naštvaná, že nečte skoro nic jiného. Sérii Úžasná Zeměplocha jsem dříve schválně ignorovala trochu ze vzdoru, ale teď po četbě své první audio pratchettovky Soudné sestry musím říct, že jsem hrozně nadšená a strašně mě to baví. Je to pro mě taková satirická pohádka pro dospělé se spoustou moudrých myšlenek a vtipných situací, takže svůj názor musím přehodnotit.

Syn musí mít radost…

To má, a vzal to prakticky – hned mi přinesl první díl Úžasné Zeměplochy, abych si mohla začít číst od začátku, ale zároveň mi vysvětlil, že každý díl série je spíš samostatné dílo a že na sebe nenavazují přímočaře, že tedy není úplně nutné číst všechny, aby člověk pochopil, co je v té další. Byl velmi nadšený, že jsem se k audioknize dostala. Z dalších dílů mi také začal citovat různé kultovní hlášky, ale říkala jsem mu, ať to nedělá, že si to už ráda přečtu sama.

Jak se vám tedy líbí Soudné sestry?

Jsem opravdu nadšená. Když jsem si knížku poprvé četla, smála jsem se i nahlas, tím spíš že si v nich autor vzal na paškál divadlo. Navíc to Jan Kantůrek úžasně vtipně přeložil. Všechny scény z divadla jsou tak hezky napsané, s takovou nadsázkou, třeba Jak se vám šklíbí.

Posloucháte audioknihy?

Když čtu knížku, ráda si sama představuju, jak postavy vypadají. Na audioknize je zvláštní, že tam už dostanu určitou představu interpreta i režiséra. Pak je otázka, jestli mě zajímá právě ta jejich představa, nebo si chci nechat svoji vlastní. Ale na druhou stranu se díky své rozhlasové četbě na pokračování nebo i teď díky audioknihám vzdělávám, protože se dostanu k různé literatuře, a když zjistím, že se mi to líbí, jdu si od toho autora koupit další knížku… Mluvené slovo je pro mě tedy určitým rozšířením záběru. Vždycky jsme si ho pouštěli hlavně v autě ještě na kazetách, když byly děti malé. A je fakt, že spousta lidí si audioknížky pouští právě v autě při cestování.

Teď jste v roli interpreta vy a posluchačům předáváte svoji interpretaci…

Chudáci budou muset skousnout moji představivost. (směje se)

Jak jste si tedy soudné sestry představovala?

Nikde sice není řečeno, kolik jim je přesně let, ale asi hodně. Magráta je nejmladší, naivní, hodná s dobrou vůlí, ale neznalá života, všechno má naučené z knížek. Bábi Zlopočasná je takový solitér, takže z mého pohledu jí něco chybí, a proto jsou její někdy reakce ostřejší, pro někoho snad až nepříjemné, je taková rázná. Stařenka Oggová to má všechno lehce na háku, má mraky dětí a vnoučat a pro celou rodinu je generál, ráda si přihne a má ráda mužské. Má za sebou jistě divoké časy, a kdyby měla možnost, ještě by si asi někde ráda užila. Každá je jiná, každá z nich je v rámci své povahy vtipná, v jistém smyslu vlastně skoro pořád určitým způsobem soupeří, ale přitom zůstávají spolu. Což se mi líbí.

Oblíbila jste si nějakou z nich nejvíc?

Líbí se mi všechny, každá má svoje. Všechny jsou svým způsobem moudré, i ta nezkušená Magráta. Ale u Pratchetta mě uchvátila i spousta dalších postav. Jsem opravdu nadšená, nečekala jsem, že to bude až takové. Nevím, proč jsem měla jakýsi předsudek, když to četl můj pubertální syn, že se tam pořád bojuje. Jak jsem pacifista a zbraně nesnáším, tak mě ta představa hrozně rozčilovala, a teď jsem najednou zjistila, že to je úplně jinak.

Jak jste s režisérkou pracovaly na tom, aby se vám podařilo dobře přenést autorův humor?

Na tom, jak by to mělo být, jsme se s režisérkou Jitkou Škápíkovou shodly hned na začátku. A když někdy cítila, že něco nesedí, zastavila mě a načetla jsem to tak, aby to fungovalo.

„Odbouralo“ vás při natáčení něco?

Smála jsem se spíš, když jsem Soudné sestry četla poprvé. Když jsem to pak četla ve studiu, už jsem věděla, co tam bude, takže už jsem byla připravená.

Co obnáší vaše příprava na natáčení?

Vždycky si musím celou knížku přečíst, abych věděla, o čem je, a potom si před natáčením procházím tu část, kterou budeme nahrávat, a dělám si v textu poznámky, abych se v něm lépe orientovala. Tenhle text je hrozně hezky napsaný, není komplikovaný v tom, že by obsahoval souvětí na půl strany. Někdy jsem se pletla, když si spolu povídaly čarodějky: třeba tři řádky mluví stařenka, pak dvě slova řekne Magráta, pak zase stařenka… Takže jsme to někdy korigovaly s režisérkou a musely se vrátit, aby bylo jasné, která z nich právě hovoří. Jsem zvyklá si doma text už číst nahlas, protože tak zjistím, kde se případně zadrhnu. A tam, kde se zadrhnu, si udělám čárku, zvýrazním si problematické písmeno, abych ho lépe viděla a nepřehlédla. Nebo když čtu očima dopředu, někdy se mi tam dostane jiné písmeno, které tam vidím, i když tam být nemá. To si pak také podtrhávám a ono mi to najednou zvýrazní, díky čemuž to pak vidím i čtu normálně. Když jsem byla mladší, mívala jsem text po přípravě úplně rozcupovaný, se spoustou značek a podtržení. Ale v určité době jsem zjistila, že mě to někdy víc mate, než pomáhá. Zkrátka musím vědět, co čtu, o čem to je.

Co vám dělalo problémy?

Problematická jsou pro mě cizí slova, s nimi mám strašný problém, třeba i v dabingu, například německé složeniny jsou pekelné.

Jak se vám pracovalo se jmény, která Jan Kantůrek kreativně přeložil, ale bývají třeba dlouhá, složitá.

To je výhoda toho, že si knížku přečtete dopředu a tak si na to zvyknete, že už to pak máte v hlavě zakódované, takže to nevadí.

Která z toho množství zábavných postav má podle vás nejzajímavější projev?

Určitě vévodkyně, ta je šílená. Tu jsem už při čtení úplně slyšela jako ječivou, nepříjemnou. Když si to čtete sami, tak to v hlavě slyšíte, ale nechtěli jsme to zase přehánět v tom projevu, přece jen to není pohádka pro děti. Třeba Magráta Česneková mluví ve své naivitě a rozvernosti trochu vyšším hlasem, Bábi Zlopočasná mluví normálně, ale rázně – je taková od rány, a Stařenka Oggová… však uslyšíte. Většina postav mluví relativně normálně, kromě Smrtě, který je takový pomalejší a závažnější. Nebo když je potřeba, tak principál herců nasadí herecký patos, takový nosový témbr, pokud chce na někoho zapůsobit – jinak mluví bez manýr. Jak je tam hodně postav, nechtěly jsme to s režisérkou přestřelit.

 Chtěla byste být čarodějkou?

Já nejsem ani úplně skeptik ani úplně důvěřivec – některým věcem věřím, některým věřit nechci. S přibývajícím věkem jsem ale i rozumem nevysvětlitelným věcem daleko otevřenější, dřív jsem byla pragmatičtější. Něco na tom bude… A čarodějnické schopnosti by se určitě hodily.

Jak by se vám líbilo lítat na koštěti?

Líbilo by se mi to, pokud bych nepadala a kdybych nebyla jako Magrátina učitelka Dobračka Sejkonopná.

Těšíte se na další dobrodružství čarodějek?

Zatím si nedokážu představit, co se v té Zeměploše všechno může stát, takže na to jsem zvědavá. Já si tu Úžasnou Zeměplochu snad začnu kupovat! Vzhledem k tomu, kolik to má dílů, prohlásil můj syn, že se tím vyplní mnoho let Vánoc, narozenin… že má vystaráno.

07. 12. 2018 - Novinky nakladatelství Talpress Kategorie: Knihy

K Vánocům nám nakladatelství Talpress darovalo hned dva dárky z pera Terryho Pratchetta. Jedná se o první dvě knihy pohádkových povídek (nejen) pro děti. Zejména druhá kniha se více než hodí jako dárek k Vánocům. Třetí a poslední povídková sbírka z této série The Witch's Vacuum Cleaner (Čarodějka na vysavači) bude vydána v příštím roce, nejspíše opět v příhodné době, tedy na pálení čarodějek.

 

Draci na hradě Ruinově

Nejneuvěřitelnější příběhy se nemusejí odehrávat v dalekém vesmíru, ani v hlubinách oceánů. Stačí se sehnout a pozorně se zahledět na koberec, kde prožívají své každodenní starosti i radosti Kobercoví lidé. Nebo na smítko prachu vznášející se v průvanu. I tahle nepatrná tečka může být pro někoho stejně velká jako pro nás celá naše planeta. A to už vůbec nemluvíme o tom, co se stane, když se obyčejná jízda autobusem změní ve výpravu napříč dějinami lidstva.

Pro Terryho Pratchetta byl už od mládí okolní svět neobyčejně pestrou a neprobádanou krajinou a díky jeho vševidoucím očím si můžeme na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, když třeba taková želva opustí svou zahrádku a vydá se do pole. Můžeme se setkat s prvním pravynálezcem, vydat se na lov Sněžného muže a zažívat další skvělé příběhy, při kterých se nám bude tajit dech. Protože málokdo má ten dar, aby dospělým vrátil růžové brýle jejich dětství a dětem způsoboval příjemné mrazení spojené s očekáváním neočekávaného, aby v nich jednou provždy zasel pocit, že celý život je jedno krásné dobrodružství - v případě této knihy vše v podobě čtrnácti půvabně hravých fantastických povídek.

 

Falešný plnovous vánočního dědečka

Půvabná sbírka povídek Terryho Pratchetta Falešný plnovous vánočního dědečka se nese v náladě vánočních svátků, je plná závějí a mrazivého vzduchu, ale i kouzel a netradičních pohledů na sváteční zvyky i osobitých interpretací slavných koled.

V jedenácti povídkách prodchnutých atmosférou nejkrásnějších svátků v roce se nejen dozvíme, proč může dojít k explozi vánočního nákypu, ale třeba i co se stane, když se vánoční dědeček octne před soudem za vloupání. Budeme bloudit s králem Václavem zasněženou krajinou přesně tak, jak se to zpívá ve známé koledě. A také budeme poučeni, kolik měří mládě Sněžného muže.

listopad

30. 11. 2018 - Rozhovor s Janem Zadražilem, narátorem audioknihy Sráže! Stráže! Kategorie:

Tentokrát vám přinášíme rozhovor s hercem Janem Zadražilem, interpretem, audioknihy Stráže! Stráže!

Kdy jste se poprvé setkal s dílem Terryho Pratchetta?

K pratchettovkám mám dlouhodobě vztah, protože už kdysi mi moje maminka, velká čtenářka, přinesla Barvu kouzel. Byla to od pohledu bláznivá knížka s bláznivým obalem, malinký paperback, který nic nesliboval dopředu, ale já jsem se do něj začetl a od první druhé stránky jsem se do textu zamiloval. Hodně lidí vnímá Pratchettovy příběhy jako „lehkou“ literaturu, ale on byl velmi chytrý a do tohoto zdánlivě pohádkového příběhu pro dospělé dokázal – aspoň pro mě – nakombinovat neuvěřitelně důležité věci a ještě je zabalil do humorného příběhu. Jeho texty ani on se neberou úplně vážně. U nás se k tomu ještě přidal kongeniální překlad Jana Kantůrka, což je velmi podstatná přidaná hodnota. Pratchettovky mě zkrátka chytly od první stránky a pak už jsem programově vyhledával, kdy vyjdou další. Dneska mám ty knížky doma všechny a na tom, že jsem dal dohromady kompletní sbírku, si zakládám. Mám i všechny ostatní Pratchettovy prózy, ale Zeměplochu podle mě nic netrumfne.

Vy jste se sám „přihlásil do služby“, když jsme ve vydavatelství vybírali interprety do další z linií zeměplošské série…

Když jsem se od Martina Pilaře z OneHotBook dozvěděl, že chce vydávat pratchettovky jako audioknížky, po hodně dlouhé době jsem si doslova řekl o práci, protože to je pro mě – co se týče titulu – další splněný sen. Zase tolik audioknih jsem popravdě nenačetl, ale vždycky jsem si říkal, že mám obrovské štěstí na tituly, ačkoli jsem si je nikdy nevybíral sám, přišly ke mně samy. Ovšem tohle už asi nic nepřekoná. Je to vskutku splněný sen.

Máte svoji oblíbenou linii?

Svého času to byly asi Čarodějky, ale vlastně to takhle říct nedokážu. Tím, že jsem sérii přečetl celou, vnímám Zeměplochu komplexněji a přes daný příběh čtu i ty ostatní.

 Co vás na pratchettovkách nejvíc baví?

Příběhy Terryho Pratchetta by mohly na první pohled působit jako na jedno přečtení a zahození. Pokud bychom ale vyndali výtisky jeho knih z mojí knihovny, uvidíte, že všechny mají oslí uši, jsou šestkrát, sedmkrát, desetkrát přečtené a stále v tématu lidského chování aktuální. A v tom já cítím sílu autora, ačkoli jeho knihy všichni – a jeho by to nejspíš pobavilo – budou vždycky vnímat jako lehkou a oddechovou literaturu. Tou bezesporu jsou, ale je v nich také ukryto hodně moudrého.

 O čem vypovídá román Stráže! Stráže!, který vyprávíte?

Román Stráže! Stráže! vyšel už skoro před třiceti lety, ale znova mě přesvědčuje, jak moc je stále aktuální, až to práská dveřmi, jak říkal můj dědeček. Sice se odehrává na imaginární planetě, kterou na zádech nese želva, funguje tam magie a kouzla, zdánlivě je to středověk, kdy do města přiletí drak… Ale na tomhle pohádkovém až dětském půdorysu se Terry Pratchett vyjadřuje k lidství jako takovému. Zeměplochu čtu jako jednu velkou grotesku, jako alegorii na naši Zemi, na nás jako na lidi. Draka tam přivolá člověk, který přemýšlí ve stylu: „Všichni chtějí dobít svět s těmi nejchytřejšími a nejschopnějšími lidmi, ale já si vezmu ty nejukřivděnější, nejponíženější, nejobyčejnější, kteří si připadají celoživotně zneužití, kteří nikdy ničeho nedosáhli, kteří si vždycky jenom řeknou, co by dělali, kdyby měli možnost, ale zůstávají sedět na zadku.“ Vezme tyhle lidi a řekne: „Tohle je síla. Těmhle lidem dám pocit moci a oni mne vynesou na vrchol.“ Pak přiletí drak a obyvatelé města si během chvilky zvyknou na to, že je to vlastně dobré, že obluda je přece v podstatě ochrání. Jednou za měsíc sice sežere nějakou tu pannu, ale když zrovna oni nemají dceru, proč by jim to mělo vadit. Klasická situace dnešních dnů. A to je to, co mě na Pratchettovi zajímá a co mě k němu znova a znova vrací.

Jak jste s režisérem Hynkem Pekárkem vymýšleli hlasovou charakteristiku jednotlivých postav?

Načítání téhle audioknihy pro mě bylo zatím asi nejtěžší, právě protože ten příběh znám jako čtenář už z dřívějška. Jakmile jsem si ale text vzal s vědomím toho, že ho budu číst nahlas, objevily se záludnosti a problémy spojené s velkým množstvím poměrně specifických postav. Ten příběh je hodně zalidněný a k tomu velmi výraznými figurami, značná část vyprávění je navíc dialogická – a tedy dvě či více postav hovoří, přičemž v jejich rozhovoru jsou nejen skryté jednotlivé pointy, ale ještě se díky němu i posouvá děj. Takže bylo od začátku jasné, že postavy nemůžou postupně vznikat, že jejich zařazení a charakterizace musí být zřetelná ihned od jejich vstupu na scénu.

Z čeho jste při hledání „hlasů“ vycházeli?

Terry Pratchett je výborný v tom, že postavy poměrně trefně charakterizuje – někdy dvěma větami, někdy celým odstavcem, někdy charakteristiku postupně přidává. Když se tedy člověk začte a ví, co hledá, může hrdiny snadno profilovat; nicméně hlas je nutné vymyslet od začátku. Snažil jsem se tedy vycházet z toho, co o postavách napsal sám autor, jehož příměry jsou vtipně geniální.

Připravoval jste se tedy na natáčení nějak jinak než obvykle?

Větší přípravu jsem ještě žádné jiné knížce asi nevěnoval. Třeba při přípravě Knih džunglí, kde bylo taky hodně postav, jsem už pracoval s pastelkami, ale to ještě nebylo nic proti Strážím. Měl jsem asi přes dvacet různých barev, kterými jsem si podtrhával dialogické části, aby mi při čtení bylo jasné, která postava právě mluví. Terry Pratchett často pracuje s uvozovkami, s vloženými větami… Jsem moc rád, že jsem si „barvičky“ předtím vyzkoušel, protože tady se ukazuje, že to je dobrá cesta, aspoň pro mě. Kromě toho, že barva postavu odliší, tak pokud vyberete správný odstín, zároveň ji i charakterizuje. Takhle pečlivou přípravu jsem si dělal už měsíc dopředu. Na dovolenou jsem si prostě vzal barevné tužky a štos těch tři sta osmdesáti stran a připravoval jsem si dopředu především hlasový projev jednotlivých postav. Ty figury musí být skutečně velmi charakteristické – je to až takové komiksové ztvárnění. Postavy jsou opravdu výrazné, jsou to syté barvy. Na tom jsem se snažil pracovat.

Dokázal byste popsat, jak některé z postav mluví?

Kapitán Elánius je pro mě Clint Eastwood, když hrál policajty – sebeironický, cynický, omlácený chlap. Dokonce jsem si chtěl v době nahrávání pustit nějaké Eastwoodovy filmy, ale pak jsem si říkal, že lepší bude spíš můj pocit z tohoto „klasika žánru“ než jeho přesná nápodoba. Nováček Karotka, to je takový Mirek Dušín Zeměplochy, je to ryzí charakter, upřímnost a pravda a láska. Pak je tam Fred Tračník a Noby Nóblhóch, což jsou neskutečné figury, ale zároveň poměrně přesně popsané. U Tračníka to bylo jednodušší, je vylíčený jako udýchaný, tlustý chlap, věčně zpocený. Ale u Nobyho jsem dlouho hledal, nemohl jsem najít ten správný klíč. Sám Terry Pratchett ho popisuje jako indiferentního tvora, vůbec se neví, jestli je mu tři sta nebo dvacet let. Je to neskutečná mrcha, ale není zlý. Autor ho popisuje jako věčného kuřáka, s vajgly za uchem, který kouří neustále, tudíž vlastně mluví pouze jedním koutkem úst – což byl nakonec ten drobný detail, z něhož jsem vycházel a do kterého jsem se snažil dostat všechnu vyčůranost a prapodivnost toho chlapíka, který pořád překvapuje.

A jak jste si poradili se Smrtěm?

S tím asi bude vždycky problém – Pratchett má nádherné přirovnání, například že mluví, jako když se přibouchne víko rodinné hrobky, jako když se rozpadne hvězda, jako ozvěna ve vaší hlavě. Takže pro mne těžký, dlouhý hlas bez emoce. Dlouho jsme řešili, jestli přistoupíme k nějakému zvukovému efektu a hlas upravíme, ale připadalo nám to škoda právě proto, že v audioknize by měl posluchač dostat prostor i pro vlastní představu. To je na audioknihách podle mě skoro nejkrásnější, ale zároveň nejtěžší – interpretovat, ale nevstoupit do toho zase tak výrazně, abychom neomezovali fantazii publika. Není to dramatizace, je to četba.

Coby čtenář k pratchettovek jste k audioknize přistoupil o to zodpovědněji…

Samozřejmě si uvědomuji obrovské riziko, že lidé, kteří Pratchettovo dílo detailně znají, si jednotlivé hlasy představují jinak. Popravdě ani já postavy nikdy předtím neslyšel nahlas – když si příběh čtete potichu, hlasy se vám v hlavě nějak rozeznívají a jsou každý jiný, ale když ho máte zhmotnit hlasem, tak se ukazuje, že to není tak snadné. Snad tedy nenaruším znalcům jejich představu. Vzal jsem všechny svoje zkušenosti, všechno, co jsem měl, a to jsem do čtení vložil, protože bych si moc přál, aby audiokniha fungovala tak, jak pro mě vždycky fungovaly Pratchettovy knížky.

 

Jan Zadražil (* 1975)

Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel (např. Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, F. X. Šaldy v Liberci, Pod Palmovkou, Jihočeské divadlo, Švandovo divadlo, Ta Fantastika) a dosud hostuje v dalších (Divadlo Company.cz, Veselé skoky, Husa na provázku, Divadlo v Řeznické, Divadlo Viola, Divadlo v Celetné…). Účinkoval rovněž v několika televizních filmech (Nepodepsaný knoflík, Sněžná noc, Bludičky), v seriálech (Manželská tonutí, Zdivočelá země, Rodinná pouta / Velmi křehké vztahy, Přešlapy, Cesty domů, Specialisté) a také v celovečerních snímcích (Vy nám taky, šéfe, Proměny, Zemský ráj to napohled, Labyrint). Hraje též v kapele Moje řeč. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Zmizelá (2014), Game (2015), Marťan (2016), Bylo nás pět (2016), Knihy džunglí (2017), TO (2017).

23. 11. 2018 - Rozhovor se Zuzanou Slavíkovou, narátorkou audioknihy Čerodějky na cestách Kategorie:

Přinášíme vám rozhovor se Zuzanou Slavíkovou, interpretkou audioknihy Čarodějky na cestách, která již namluvila předchozí Soudné sestry.

Jak se m po první audioknize Soudné sestry navazovalo titulem Čarodějky na cestách?

Dobře v tom, že tři hlavní postavy čarodějek už byly jasné, už jsme věděli, jak na ně. Problematičtější pro mě bylo, že v Čarodějkách na cestách je strašně moc ženských postav a to, aby každá mluvila úplně jinak, se prostě nedalo zvládnout. To byl trošku oříšek. Čarodějky na cestách jsou také dějově složitější, než byly Soudné sestry. Snad se nám ale podařilo, aby byl výsledek pro posluchače srozumitelný.

Hlavní záporačka lady Lilith a paní Gogolová ale určitě mají nějaký specifický hlas…

Paní Gogolová nedává moc najevo emoce, je zdánlivě suchá. A někdy se bojí. Co se týče hlavní záporačky – mně vždycky připadají nejnebezpečnější lidé, kteří jsou hrozně milí, usměvaví, ale pak vám bodnou kudlu do zad. Takže lady Lilith jsem pojala takhle. Mluví pomalu, rozvážně, stále se usmívá, i když je naštvaná…, až na konci se víc projeví.

Co vás nejvíc oslovilo v příběhu Čarodějek na cestách?

Pro mě je tenhle díl o pohádkách, pověstech… O tom, jestli můžeme změnit osud, který je nám dán. Je také o příbězích, o neustálém opakování jejich vzorců. V textu je daleko víc vyprávění než v Soudných sestrách, není tam tolik samotné akce nebo dramatických situací. Větší část textu čarodějky směřují na místo určení a cestou se zajímají o místní příběhy – z jejich pohledu jsou často prapodivné, protože jsou v cizích zemích, ale já jsem se u nich zase smála. Příběhy často odkazují na historii, Pratchett není samoúčelný a vždycky se k něčemu podstatnému odkazuje. Když si člověk uvědomuje kontext, když má nadstavbu – která ale není k pochopení bezpodmínečně nutná –, je to dílo ještě vtipnější a hlubší.

 Které postavy jste si nejvíc užívala – ty známé, se kterými jste už sžitá, nebo spíš ty nové?

Jsem konzervativní – a ty tři čarodějky jsou zkrátka výborné. A v tomhle díle se jejich osobnosti ještě daleko víc rozvinou.

Jaké scény vás nejvíce pobavily?

Bavilo mě, když čarodějky přijely do městečka, kde byl býčí svátek. Ovšem poté, co do něj tahle trojice zasáhla, býčí svátek zrušili a slavili radši jen svátek květin. A když zase nic netušíc přijely do města upírů, tak nevědomky změnily běh dějin.

 

Zuzana Slavíková (* 1965)

Vystudovala herectví na brněnské JAMU, do roku 2007 byla členkou Mahenova divadla v Brně a poté získala angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. V letech 2002–2005 uváděla televizní soutěž Nejslabší, máte padáka!, díky které se dostala do širšího povědomí. V současnosti hojně účinkuje v seriálech (Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě, Přístav, Ulice), objevuje se ve filmech (Doktor od jezera hrochů, Teorie tygra), známá je díky práci v rozhlase i z dabingu. Je hlasem audioknižní řady pojednávající o čarodějkách ze série Úžasná Zeměplocha.

16. 11. 2018 - Nové audioknihy Stráže! Stráže! a Čarodějky na cestách Kategorie:

V listopadu vyšly od vydavatelství audioknih OneHotBook další dvě audioknihy ze světa Zeměplochy Stráže! Stráže! a Čarodějky na cestách. Toto vydavatelství vydalo v květnu audioknihu Soudné sestry, čímž přímo navázalo na práci překladatele Zeměplochy Jana Kantůrka, který namluvil prvních pět knih této série. Pokud jste znalci, tak jste si jistě všimli, že po Soudných sestrách by měly následovat Pyramidy, a že před Čarodějkami na cestách zůstalo mnoho nenamluvených knih. OneHotBook se totiž rozhodlo jít cestou sérií, takže začalo sérií o Čarodějkách (Soudné sestry, Čarodějky na cestách) a nyní také načalo sérii o Hlídce (Stráže! Stráže!). Další série, která je na řadě,  je série o Smrťovi, která začne románem Sekáč, neboť Morta už namluvil Jan Kantůrek. Tuto sérii si vezme na starost Jan Vondráček, herec Divadla v Dlouhé, který pro divadelní představení Maškaráda složil hudbu. Fanoušci Zeměplochy a audioknih se tak mají do budoucna na co těšit.

Výhodou toho, že se namluví nejprve jednotlivé série, je mimo jiné i to, že každá série bude mít svého vlastního narátora. Čarodějky na cestách tedy opět namluvila Zuzana Slavíková, a Stráže! Stráže! Jan Zadražil, který je sám fanouškem Zeměplochy, takže lze očekávat, že si s namluvením série o Hlídce dá velmi záležet.

Nahrávku Čarodějek na cestách v režii Jitky Škápíkové s pomrkáváním otevírá až epická skladba budující rozmáchlou velikost pomocí gradujících vrstev smyčců a vířivého bubnu, které však zdárně usměrňuje veselé remcání píšťalky, drobné cvrlikání citery či do velké melodie nezbedně vstupující triangl.

Hudební doprovod k audioknize Stráže! Stráže! v režii Hynka Pekárka je pohádkově hravý i úderný, svižně si dupe pod taktovou rozjetého virblu, kterému rozvážně sekunduje zvonobití; hlavní melodii v mollové tónině místy rozezvučí xylofon v harmonii se čtveráckým akordeonem, jinde již v durové souhře kličkuje splašená trubka, proháněná zběsilou rytmikou dřívek, zvonků a chrastítek.

Audioknihy vycházejí jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 339 Kč i jako 2CD mp3 za 359 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

Ukázky z audioknih si můžete poslechnout zde:

Čarodějky na cestách

Stráže! Stráže!

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

 

Zuzana Slavíková (* 1965)

Vystudovala herectví na brněnské JAMU, do roku 2007 byla členkou Mahenova divadla v Brně a poté získala angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. V letech 2002–2005 uváděla televizní soutěž Nejslabší, máte padáka!, díky které se dostala do širšího povědomí. V současnosti hojně účinkuje v seriálech (Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě, Přístav, Ulice), objevuje se ve filmech (Doktor od jezera hrochů, Teorie tygra), známá je díky práci v rozhlase i z dabingu. Je hlasem audioknižní řady pojednávající o čarodějkách ze série Úžasná Zeměplocha.

Jan Zadražil (* 1975)

Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel (např. Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, F. X. Šaldy v Liberci, Pod Palmovkou, Jihočeské divadlo, Švandovo divadlo, Ta Fantastika) a dosud hostuje v dalších (Divadlo Company.cz, Veselé skoky, Husa na provázku, Divadlo v Řeznické, Divadlo Viola, Divadlo v Celetné…). Účinkoval v televizních filmech a seriálech (Zdivočelá země, Rodinná pouta / Velmi křehké vztahy, Přešlapy, Cesty domů, Místo zločinu: Plzeň, Ohnivý kuře, Specialisté) a také v celovečerních snímcích (Vy nám taky, šéfe, Proměny, Zemský ráj to napohled, Labyrint, Přijde letos Ježíšek?). Hraje též v kapele Moje řeč. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Zmizelá (2014), Game (2015), Marťan (2016), Bylo nás pět (2016), Knihy džunglí (2017), TO (2017), Stará dáma vaří jed (2018).

 

říjen

24. 10. 2018 - Všefandomová maškaráda 2018 Kategorie: Akce

Přijdou takhle Harry Potter, Bábi Zlopočasná a Jean-Luc Picard na bál… Ne, to není vtip, ale jedna z nejočekávanějších událostí české fantastiky tohoto roku. Už 9. listopadu se sejdou příznivci největších fantasy a sci-fi sérií na tradiční Všefandomové maškarádě, aby společně podpořili výzkum Alzheimerovy nemoci.

Milujete Zeměplochu, Star Trek, Harryho Pottera, Doctora Who nebo My Little Pony? Považujete se za fanouška sci-fi a fantasy? A nebo prostě jen chcete udělat něco dobrého pro ty, kdo to skutečně potřebují?

Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano, pak si Všefandomovou maškarádu rozhodně nenechte ujít. Koná se 9. listopadu od 19 hodin v Kulturním domě Barikádníků (Saratovská 20, Praha 10) - a budou se na ní dít věci.

Na akci zahrají Party Leaders, pořadatelé si pro návštěvníky ale připravili i řadu soutěží, taneční vystoupení na motivy známých filmů, knih a seriálů a populární tombolu. Výtěžek ze vstupného a tomboly tradičně podpoří výzkum Alzheimerovy nemoci v AD centru při Národním ústavu duševního zdraví.

„Pokud přijdete v kostýmu inspirovaném nějakou fantasy nebo sci-fi sérií, budeme rádi, ale povinné to rozhodně není,” říká s úsměvem Věra Liptáková z Klubu Terryho Pratchetta. Právě ten společně s CZ Kontinuum Star Trek fan klubem akci pořádá. A dodává: „Čím víc lidí přijde, tím víc dobra napácháme!”

V průběhu večera mimo jiné vystoupí zástupce AD centra, který povypráví, jak naložili s výtěžkem loňského bálu, za co plánují utratil letošní dar a jak si současná věda stojí na alzheimerovském poli.

Dary do tomboly věnují: Klub Terryho Pratchetta, CZ Kontinuum Star Trek fan klub, Geekárna, Made in Titan. Hlavním sponzorem této benefiční akce je nakladatelství Talpress.

Vstupenky si můžete objednat na e-mailu vehali@discworld.cz.

Facebooková událost

18. 10. 2018 - Muzikál Zaslaná pošta a Jan Kantůrek Kategorie: Divadlo

Členové Klubu Terryho Pratchetta se zúčastní první nevěřejné generálky muzikálu Zaslaná pošta v Českých Budějovicích již začátkem prosince. Ostatní zájemci o toto netradiční představení si musí počkat až na oficiální premiéru muzikálu, která se koná 17. ledna 2019.

V lednu 2018 se s tvůrci muzikálu sešel český překladatel Jan Kantůrek, který jejich projekt podpořil krátkým videem.

Novinky o muzikálu můžete sledovat také na Facebooku.

03. 10. 2018 - Recenze Maškarády Divadla Aqualung Kategorie: Divadlo

Děj Pratchettovy knihy Maškaráda je jistě každému fanouškovi Zeměplochy dobře známý. Dvě lancreské čarodějky, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, se vydávají do Ankh-Morporkské opery doplnit svůj coven o třetí skoročarodějku Anežku, známou též pod pseudonymem Perdita X. Opera je už sama o sobě dost šílené místo, ale v téhle se navíc dějí prapodivné věci - série nešťastných nehod, jež spojuje tajemná postava v kápi. Šou ale musí pokračovat a to nehledě na to, kolik čarodějek, fantomů, mrtvol, kocourů a tajných agentů vše zkomplikuje.



Jelikož se většina děje odehrává právě v operním prostředí, ze kterého si navíc patřičně utahuje, jedná se o příběh jako stvořený pro jevištní adaptaci. Není tedy divu, že nejedno české divadlo se již pokusilo přivést jej na svá vlastní prkna. Některá slavila větší úspěch (Divadlo v Dlouhé) jiná naopak menší. Jak tedy dopadla inscenace divadla Aqualung? Již od první chvíle je jasné, že tady jde o zcela osobité vlastní nastudování a nikoliv jen o kopii úspěšné hry z Dlouhé. Díky tomu ani znalý divák neztrácí pozornost, či znuděně neodříkává spolu s herci v hlavě repliky, které již zná odjinud. Mnoho fanoušků jistě potěší několik drobných detailů, které DvD do svého představení nezahrnulo, ale Aqualung na ně nezapomněl.



Co se obsazení týče, tak si i méně znalý divák jistě povšimne, že představitelky obou čarodějek jsou přece jen na svou roli trochu moc mladé. Stařenka je zde navíc místo zažité představy malé, kulaťoučké babči zpodobněna jako relativně vysoká s dlouhými rozpuštěnými vlasy. Přiznám se, že si to u mě zpočátku vysloužilo zdvižené obočí, postupně jsem ale oboje přijal. Obě herečky se totiž do svých rolí vžily s takovou vervou, že jsem nepochyboval, že přede mnou opravdu stojí Bábi se Stařenkou, jen o pár desítek let mladší. I všichni ostatní herci se svých rolí zhostili velmi dobře - Anežka skvěle zpívá, Kristýna mluví s vykřičníky a André má mluvu drsného tajného agenta. Kostýmy se do jednoho povedly a k postavám skvěle sedí. Rozhodně chválím, že žádná z postav není oblečena do nějakých šílených výstřelků, které by se k ní naprosto nehodily. Místo toho Aqualung razí cestu "v jednoduchosti je síla".



Co musím skutečně vyzdvihnout, je scéna. Většina proměn jeviště v operu, zákulisí, Stínov či podzemí se děje většinou pouze za pomoci čtyř pojízdných stěn, jež zdobí z jedné strany luxusní tapeta, z druhé pak oprýskaný kámen. Střed pak tvoří "áčko", jehož vnitřek se mění tu v kodrcající dostavník, tu zas v Kristýnin pokoj či Fantomovo doupě. Celé to působí velice jednoduchým a elegantním dojmem a zároveň to umožňuje střídat různá prostředí prakticky lusknutím prstu.

„Ale abyste věděli, co mě dokáže rozčílit ze všeho nejvíc,“ řekl Sardelli a zvedl se do kleku, „je to, že v opeře to každému tak strašně trvá!!!"

V opeře možná, ale v divadle Aqualung nikoliv. Scéna střídá scénu, na jevišti se neustále něco děje a diváci se nestačí divit, jak rychle ty tři hodiny utečou. Děj se trochu zadrhne snad jen ve chvíli, kdy se na malé plátno promítají dopisy od Fantoma. Nápad s promítáním je sice dobrý, ale přece jen bych uvítal, aby dopisy zároveň i někdo četl.



Co říci na závěr? Musím se přiznat, že na premiéru Maškarády jsem šel se směsí zvědavosti a skepse. Knihu i předcházející adaptaci Divadla v Dlouhé velice dobře znám a nedovedl jsem si příliš představit, jak si Aqualung na malé scéně povede s rozsahem celého představení a s vysokou laťkou, kterou mu nasadila předchozí adaptace. Musím ale říct, že celý soubor si s tím vším poradil na jedničku. Je pravda, že po celou dobu se mi myslí prohánělo slovo "roztomilé", neboť Dlouhá tehdy Maškarádu přece jen pojala v mnohem monumentálnějším stylu. Ono to ale vůbec nevadí. Maškarádě malá scéna vlastně docela sluší, celé představení díky tomu působí příjemným, domácím dojmem a je na něm opravdu vidět, že jeho tvůrci Zeměplochu znají a ví, co si kde mohou dovolit přidat, ubrat či změnit. Návštěva aqualungské Maškarády sice není přímo povinností pro všechny fanoušky, pokud ale máte rádi divadlo a Zeměplochu, rozhodně na ni zajděte. Nebudete litovat.



Rausek

srpen

12. 08. 2018 - Maškaráda Divadla Aqualung Kategorie: Divadlo

Přátelé i první návštěvníci Zeměplochy! Svět opery je podivnější, než si člověk nebo troll dokážou představit. Ale také neodolatelně přitažlivý. Opera pomůže někomu svou pravou tvář skrýt, jinému ji odhalit. Přijďte spolu s čarodějkami pátrat po pravé tváři Ducha opery. A pokud uvidíte padat lustr, neutíkejte, protože: „Šou musí pokračovat.“ - Váš Duch opery

Divadlo Aqualung se po Mužích ve zbrani pouští do druhé zeměplošské hry. Tentokrát se od Hlídky přesunují k sérii o Čarodějkách, ke knize Maškaráda, jejímž hlavním tématem je opera. Premiéra představení bude 17. září 2018.

Hrají:Zita Morávková, Eva Leinweberová, Bára Valentová, Barbora Mošnová, Václav Rašilov, Lubor Šplíchal, Vašek Krátký, Markéta Mandová, Miloš Mazal, Petr Gelnar, Patrik Vojtíšek
Režie: Martin Tichý
Scéna: Hynek Dřízhal
Kostýmy: Jitka Fleislebr a Johanka Janková
Hudební spolupráce: Jana Holmanová a Filip Nebřenský

Karolína Hájková, Divadlo Aqualung: Pro Maškarádu jsme se rozhodli z toho důvodu, že věříme fanouškovské základně Terryho Pratchetta a zároveň ho chceme představit i lidem, kteří s ním nepřišli do styku. Myslíme si že Maškaráda má v českém prostředí své místo, a proto nám přišlo vhodné ji zařadit do našeho repertoáru dříve než se "vrhneme" na díla která v ČR ještě tolik známá nejsou. Pravděpodobně se nám nepodaří zdramatizovat Zeměplochu celou, ale pokud uvidíme zájem ze strany fanoušků, máme v plánu zdramatizovat její co největší část. Už teď pracujeme na scénáři k dalšímu dílu.

K podpoře této hry právě probíhá na Hithit sbírka, jejímž účelem je vybrat finance na scénickou výpravu, zejména na masky, kostýmy, kulisy a rekvizity. Každý fanoušek tak může přispět na to, aby výprava byla lepší a kvalitnější. Cílová částka je 60 000 Kč a v současnosti je vybráno již 40 % z této částky.

Podpořte projekt na HitHit.

08. 08. 2018 - Muzikál Zaslaná pošta Kategorie:

Realizačnímu týmu muzikálu Zaslaná pošta se podařilo během měsíce vybrat potřebných 150 tisíc korun, takže teď už je jen otázkou času, kdy bude vyhlášena premiéra. O všem vás budeme zde informovat.

Na Youtube byla zveřejněna jedna z písní muzikálu nesoucí název S každou chvílí.

Podrobnosti o muzikálu naleznete na této webové stránce.

STARŠÍ NOVINKY >>>