Domů

Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta

zelva

Vy nevíte, co je Zeměplocha? Kde jste posledních patnáct let byli? Knihy z prostředí Zeměplochy čtou lidé při cestě do práce, studenti ve škole pod lavicí a z některých postav vytvořených Terry Pratchettem, autorem tohoto fiktivního světa, se stali lidoví hrdinové.

Ale začněme od začátku: Zeměplocha je plochý svět, jehož nádhera se dá nejlépe ocenit při pohledu z výšky. Vypadá v podstatě jako geologická pizza, s úplnou sbírkou krajinných typů od pouští přes úrodné nížiny po věčně zasněžené vrcholky majestátních pohoří. Putuje vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na hřbetě velké vesmírné želvy A'Tuin. Želva je to opravdu velká, rozmachy svých tisíciletími zvrásněných nohou rozhání řídké mlhoviny a v jejích očích se odráží světla milionů hvězd. Kolem celého uskupení obrovských tvorů, nesoucích disk světa, obíhají ve věčném tanci malé slunce a malý měsíc, oba září vlastním světlem. Okraj světa se třpytí odlesky světla na myriádách kapek vody rozptylujících se z proudů vody přepadávajících z moří do nekonečné mezihvězdné prázdnoty.

Podobně začal příběh první knihy ze zeměplošské série, a pokud vám první věty přijdou jako hloupá pohádka pro děti, pak se velice mýlíte. Žánrově se jedná o humoristickou fantastiku, takže v příbězích figurují bytosti, jako jsou trollové, víly, trpaslíci... ale tím veškerá podobnost s klasickou fantastikou končí. Zeměplošské příběhy nejsou žádným výmyslem pro snílky, prakticky každá kniha se zabývá nějakým aspektem našeho světa a leckdy ho nafukuje až ad absurdum, ale funguje to - je to vtipné a zároveň to nutí člověka k zamyšlení nad mnoha věcmi, kterými se normálně nezabývá. Ať už se jedná o svobodu tisku, zkostnatělost některých kultur a státních zřízení, vliv médií na člověka, rychlost pokroku a další věci, Terry Pratchett vždy najde cestu, jak tato témata převést do humorného podání se skvělým příběhem jako nádavkem.

Žádná ze zeměplošských knih není stejná, někdo nedá dopustit na knihu, která je druhému lhostejná a naopak. Jedno však mají všechny společné - skvělý humor a lidské pochopení.




Autor: Lukáš Pecha

O tomto článku můžete diskutovat ve fóru U Prokopnutého bubnu v sekci Články >>