Zeměplocha - Víte že...?

VÍTE, ŽE... (OBÁLKA KNIHY BARVA KOUZEL)

Kategorie: Barva kouzel

„Uctivý dobrý ráno jim přeju, velkomožnej pane,“ začal Hugo profesionálně, než zjistil, že hledí do tváře se čtyřma očima. Zděšeně se obrátil k útěku.

Když Terry Pratchett z pohledu ankh-morporského žebráka a zlodějíčka Hugo Slepce popisoval Dvoukvítka, uvedl, že má čtyři oči, čímž měl samozřejmě na mysli, že nosí na nose brýle. Kirby to však špatně pochopil a na obálce jej skutečně nakreslil jako čtyřokého.

VÍTE, ŽE... (A'TUIN)

Kategorie: Barva kouzel

Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu.
V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají k jedinému - k váze.
Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, T’Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa. Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání v barvě modři dětských očí.

Zeměplocha má svoji verzi i ve skutečném světě. Podle indické mytologie je Chukwa první a nejstarší želvou, která podpírá celý svět. Podle jiné verze svět podpírá slon Maha-pudma, který stojí na krunýři želvy Chukwa. Ta pluje v prvotním mléčném oceánu Ksheera Sagara.

V indické mytologii je ještě jedna želva jménem Akupara, která na svých zádech drží celý svět a brání tak tomu, aby se nepotopil do moře.

VÍTE, ŽE... (ANKH-MORPORK)

Kategorie: Barva kouzel

Všechna města vesmíru v kterémkoliv čase byla, jsou a budou pouhými odrazy dvojměstí, vzniklého spojením pyšného Ankhu a kacířského Morporku. Ankh-Morpork, praotec všech měst, zažil ve své dlouhé a pestré historii mnoho pohrom a násilí, ale vždy se znovu pozvedl k nové slávě.

Název Ankh-Morpork je složen ze dvou slov:

ankh Ankh je znám také jako Nilský kříž. Byl často vyobrazován s bohyní Isis, patronkou života. Je jedním z hlavních symbolů Egypta a je považován za nositele síly a života. Často je také zmiňován jako klíč k podsvětí.

sova Mor(e)pork je jiný název pro kulíška kukaččího neboli sovku bubuk (angl. Southern Boobook, lat. Ninox novaeseelandiae), sovu žijící v Austrálii, na Novém Zélandu, Nové Guinei a dalších přilehlých ostrovech jižního Pacifiku. Město Ankh-Morpork má tuto sovu dokonce i v erbu.

Pro Ankh-Morpork byly vzorem zejména města Budapešť, Praha a Londýn, což je u fanoušků Zeměplochy již obecně známo (viz Výtvarné umění Zeměplochy). Méně známé je to, že Budapešť vznikla sloučením tří měst. Na jedné straně řeky Dunaje Budína a Starého Budína (Buda) a na straně druhé Pešti. Dunaj protéká městem od severu k jihu a rozděluje tak město na dvě části. Není těžké tu vidět spojitost mezi Budapeští a Ankh-Morporkem.
Z Prahy si Ankh-Morpork vzal tvar řeky Ankh, protékající městem. Stačí na mapách porovnat Ankh s Vltavou a hned zpozorujete tu očividnou podobu obou řek.

Ve filmu Mirrormask, který byl natočen podle scénáře britského spisovatele Neila Gaimana (Dobrá znamení, Sandman, Američtí bohové) je záběr na město, které se nápadně podobá Ankh-Morporku. Protože jsou Pratchett a Gaiman přátelé, není vyloučené, že si Gaiman podobu zeměplošského města pro tento film vypůjčil.

VÍTE, ŽE... (BRAVD STŘEĎAN A LASIČKA)

Kategorie: Barva kouzel

„Vodprejskni,“ řekl zarudlý obličej. „Ty seš Bravd, Střeďan, co?“
Bravd si uvědomil, že jaksi ztrácí iniciativu.
„Prostě běž pryč, jo?“ pokračoval jezdec. „Nemám na tebe čas, rozumíš?“
Rozhlédl se kolem a dodal. „A to platí i pro toho tvýho parťáka, toho malýho blechavce. Jak ho znám, je zalezlej někde vokolo ve stínu.“
Lasička přistoupil ke stojícímu zvířeti a podíval se neupravenému jezdci do tváře.
„No né, to je přeci čaroděj Mrakoplaš, co?“ prohlásil potěšeným tónem a v duchu si opakoval slova, kterými ho čaroděj popsal. Chtěl si je dobře zapamatovat pro případ, že by se mu v budoucnosti naskytla možnost neuspěchané pomsty. „Hned jsem si říkal, že ten hlas poznávám.“

Bravd Střeďan a Lasička jsou parodií na hrdiny z románů Fritze Leibera (1910 - 1992) – Fafhrda a Gray Mousera (Šedý Myšilov), kteří se objevili celkem v sedmi jeho románech. Ankh-Morpork je v Barvě kouzel a Lehkém fantastičnu podobný městu Lankhmar, ze kterého oba hrdinové pocházejí.
Fritz Leiber je autorem označení podžánru fantasy „Meče a magie“, které začal používat od 60. let 20. století. Byl spisovatelem fantasy a za tento žánr získal mnoho ocenění, zejména ceny Hugo, Nebula a World fantasy. Řadí se mezi nejvýznamnější světové spisovatele tohoto žánru.

VÍTE, ŽE... (NEVIDITELNÁ UNIVERZITA)

Kategorie: Barva kouzel

Jenže na krku mu visel silný řetěz s bronzovým osmiúhelníkem, který měli právo nosit jen absolventi Neviditelné univerzity, vysoké školy magické, jejíž areál, umístěný mimo prostor a čas, není nikdy ani tady, ani tam. Její absolventi byli určeni k provozování kouzelnického řemesla, ale Mrakoplaš ji po jedné velice nešťastné příhodě opustil se znalostí jednoho jediného zaklínadla.

Název Neviditelná univerzita je parodií na Neviditelnou akademii (College of Invisibles), synonymum pro řád Rosenkruciánů. Je to uzavřený řád, který je znám také jako AMORC (Antiquus Mysticusque Ordo Rosae Crucis), u nás zaregistrovaný jako Starý mystický řád růže a kříže. Tento řád je znám od 17. století, kdy evangelický kněz Johann Valentin Andreae vydal knihu Chymická svatba Christiana Rosenkreuze. Členové řádu však pokládají svůj vznik až do doby faraóna Achnatona (1350 př. n. l.). Často byli propojeni s tajnou společností Zednářů a tvrdí se, že tomu je tak i dnes.
Podstata Rosenkruciánů spočívá v předávání pradávné a přece vždy nové moudrosti o vývoji lidského bytí. Tyto moudrosti byly vždy předávány v přiměřené formě dané doby.
Členy řádu (nebo ti, co mu byli alespoň nakloněni) byli údajně takové osobnosti jako J. A. Komenský, I. Newton, R. Bacon, J. Kepler, I. Kant, R. Descartes, Napoleon, Goethe nebo královna Alžběta I.

VÍTE, ŽE... (RHINU)

Kategorie: Barva kouzel

VÍTE, ŽE... (KRING)

Kategorie: Barva kouzel

VÍTE, ŽE... (PIKTMUŽÍCI)

Kategorie: Carpe Jugulum

Na zem dopadlo něco rudého a modrého a vydalo se k zavřeným dve-řím.
V tom okamžiku kolem Agnes prolétl Silver, podobný šedivé čmouze, a stále ještě zrychloval. A pak si ve chvíli, kdy se už už chystal ke skoku, celou věc rozmyslel. Ze všech čtyř tlapek současně mu vyletěly drápy a za-ťaly se do podlahy. Několikrát se překulil, vyskočil a začal se umývat, jako kdyby se nic nestalo.
Červenomodrá čmouha se zastavila a změnila se v modrého mužíka, patnáct centimetrů vysokého, s rudými vlasy. V rukou třímal meč skoro tak velký, jak byl on sám.
„Ajncvaj schmatni hentu kota, bo zlape takú po čuni, že to obečíte oba!“ zaječel.
„Aha, to jsi ty,“ řekla Stařenka a uklidnila se. „Nechceš kalíšek něčeho k pití?“

V Caesarových Zápiscích o válce galské je zmínka o národu nebo kmeni Piktů, kteří se barvili borytem na modro a v boji proto vypadali hrozivě. Tuto informaci není možné ověřit, protože i údaje o Piktech jsou velmi sporé. Neví se, zda byli Keltové nebo směs keltského a staršího obyvatelstva (jméno je z latinského pictus).
Boryt (Isatis tinctoria) poskytoval modré barvivo velmi trvanlivé (na světle i při praní) na tkaniny. Je to vlastně jediné modré barvivo této kvality z dob před chemickými barvivy. Nejstarší doklady o jeho použití jsou z doby kamenné z francouzských jeskyní. Archeologicky je doložen boryt v obývaných místech v Dánsku a v ústí Vesery asi z 1. století našeho letopočtu. Ve Velké Británii se dodnes boryt v malém množství pěstuje, objevuje se zplanělý. Pokud se Piktové borytem barvili před bojem, pak musel být na tomto území hojnější. Anglii obývající Sasové už dováželi boryt na barvení domácky tkaných látek. Boryt se ve staré Anglii používal také na ošetřování ran a vředů. Podle čínské medicíny by měl mít antiseptické účinky.
Boryt se pěstoval dlouho v jižní Francii i jinde v Evropě a vždy zakládal blahobyt oblasti. V 18. století byla borytová modř nahrazena stejně barvícím a levnějším indigem z rostlin rodu Indigofera, pěstovaných především v Indii. Boryt i indigovník obsahují chemicky totožné pigmenty, v indigovníku ve vyšší koncentraci, proto je získávání barviva méně pracné. Indigo dováželi do Evropy Angličané.
Ve starořeckých pověstech (R.Graves: Řecké mýty) se k borytu vztahuje legenda o tom, že na ostrově Lemnu ženy, které pracovaly s borytovou modří, vyvraždily své muže. Borytová modř se totiž vyznačovala odporným přilnavým zápachem. Muži si přivezli ženy odjinud a ženy z Lemnu to nechtěly snášet. Iason se svými muži na cestě za zlatým rounem na Lemnu strávili nějaký čas, protože byli ženami přijati velmi, velmi pohostinně.
Tajemství pachu borytového barviva je v tom, že listy rostliny je nutné fermentovat v zásaditém prostředí. Nejstarší známá zásaditá látka byla močovina (uvolňuje se z ní čpavek), používala se močůvka nebo lidská moč. Dnes se používá louh (hydroxid sodný).

by Jana Möllerová

VÍTE, ŽE... (BULGAKOV)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Stařenka zvedla Silvera z jeho pelechu mezi štětinami koštěte.
„Vždyť Silver je stejně napůl člověk,“ řekla.
„Pch!“
„A kromě toho to bude jenom na krátký čásek, když se na tom budeme podílet všechny tři,“ pokračovala Stařenka. “A navíc bude zajímavé zjistit, jestli to skutečně funguje.“
„To ano, ale není to správné,“ trvala na svém Bábi.
„No, mně se zdá, že ve zdejším kraji to správné je“, odporovala ji Stařenka.
„Kromě toho,“ přihlásila se Magráta s dalším argumentem, „nemůže to být špatné, když to děláme my. My jsme ty dobré!“
„Oh, to je pravda,“ přikývla Bábi. „Já na to na minutku skoro zapomněla.“
Stařenka ustoupila. Silver, který si uvědomil, že se od něj něco očekává, se posadil.
„Uznáte, že nás v téhle chvíli těžko napadne něco lepšího, Bábi,“ řekla Magráta.

Jak věděla i Líza, změnit tvar nějakého objektu je jedna z nejsložitějších magií vůbec. Ale když je onen objekt živý, je to snazší. Vždyť každý živý tvor ví, jak vypadá. Stačí mu změnit vědomí.
Silver zazíval a protáhl se. Ke svému úžasu zjistil, že se protahuje pořád dál.
Dráhy jeho kočičího vědomí zaplavil příliv víry. Najednou pevně věřil tomu, že je člověkem. Neměl jen dojem, že je člověk, věřil tomu naprosto bezvýhradně. Nesmírná síla neochvějné víry zaplavila jeho morfologické pole, překonala jeho námitky a přepsala konstrukční plány jeho samotného.

Pan Pratchett zde, úmyslně či nikoliv, paroduje povídku Michaila Bulgakova: Psí srdce. V první části – hádka tří čarodějek je téměř kopií procesů myšlenek, kdy se v profesoru Preobražinském hádá jeho dobrá a zlá strana povahy. V druhé části pak samotná proměna Silvera, zde sice pomocí magie, ale těžko budou čarodějky ládovat Silvera hormony jako profesor Preobražinský.
Pro literární neznalce: Povídka Psí srdce je o tom, jak profesor změní psa pomocí hormonů na člověka, který pak vyvádí „psí kusy“, začne být závislý na alkoholu a páchá zločiny.

by George

VÍTE, ŽE... (BOYLŮV ZÁKON)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Jenže… kdysi dávno bývaly věci tak jednoduché!
Bylo to tím, že vesmír byl plný nevědomosti a vědec ho musel promývat jako prospektor, přikrčený se svou pánví u horského potoka. Drahocenné valouny vědění však musel hledat ve směsi štěrku nevědomosti, písku nejistoty a malých chlupatých a osminohých plovoucích obludek pověrčivosti.
Příležitostně se vztyčil a zvolal něco jako: „Hurá! Objevil jsem Třetí Boyleův zákon!“ A každý věděl, na čem je.

Existuje pouze jeden Boylův zákon: Objem plynů při stálé teplotě je nepřímo úměrný tlaku, jemuž jsou vystaveny.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (MOTÝLÍ EFEKT)

Kategorie: Čarodějky na cestách

A tak lidé, místo toho, aby se dál věnovali těm správným vědám a výzkumům (Jako třeba hledání toho zatraceného motýla, který máváním svých křídel způsobuje všechny bouřky, které jsme zažili v posledních dnech, a vymýšlení způsobu, jak mu to zatrhnout.), najednou začali chodit po svých známých a vykládat, jak nemožné je, když člověk něco ví, a že vlastně neexistuje nic, o čem byste skutečně mohli říci, že o tom skutečně něco víte, a jak je to všechno vzrušující a jestlipak víte (oni se to tuhle někde doslechli) , že všude kolem nás jsou pravděpodobně samé malé vesmíry, ale nikdo je nevidí, protože jsou ukryty samy v sobě? A, hehe, nezdá se vám, že tohle je skvělé triko?

Motýlí efekt vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Název se vztahuje k myšlence, že i něco tak malého, jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tornádo na druhé straně světa. Tento pojem poprvé použil Edward Lorenz v roce 1979 na své přednášce „Vytváří třepot motýlích křídel v Brazílii tornádo v Texasu?“ přednesené na zasedání Americké asociace pro pokrok ve vědě.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (TEMPUS FUGIT)

Kategorie: Čarodějky na cestách

„Tempo rámus tentur,“ prohlásila Stařenka Oggová.
„Cože?“
„Tempo rámus tentur. To znamená jako, že tehdy bylo tehdy, a teď je teď,“ odpověděla Stařenka.

V originále říká Stařenka „tempers fuggit“, což by se dalo přeložit jako „zatracené nálady“. Spletla si to však s „tempus fugit“, což se z latiny překládá jako „čas utíká“ („běží, letí“).

by Hadati

VÍTE, ŽE... (DIRNDL)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Hluboko v srdci hor Beraní hlavy nikdo nelyžoval, a i kdyby, byla by to jen kratičká chvilka následovaná zoufalým výkřikem. Nikdo tady nepobíhal v dimdlech a s jódlováním. Tohle nebyly laskavé hory. Tohle byly hory, kam si zimy jezdily užít letní prázdniny.

Odkaz na americký muzikál z roku 1965 Za zvuků hudby (The Sound of Music), kde hlavní postava Marie tančí po zelených alpských horách a přitom si zpívá. Dimdl je tiskařská chyba. Ve skutečnosti se jedná o dirndl, národní kroj rakouských venkovanek.

The Sound of Music trailer

by Hadati

VÍTE, ŽE... (MAGICKÁ SLOVA)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Pak najednou ustoupila, několikrát udeřila do skály násadou koštěte a zvolala hromovým hlasem:
„Otevřete, vy mrňaví hajzlíci!“
Stařenka Oggová do stěny kopla. Ozvalo se duté zadunění.
„Tady jsou lidi, kteří mrznou k smrti!“ dodala.
Chvíli se nic nedělo. Pak kus skály ustoupil o několik centimetrů dovnitř. Ve škvíře zahlédla Magráta záblesk oka plného podezření.
„No?“
„Trpaslíci?“ podivila se Magráta.

Zřejmý odkaz na Pána prstenů - Společenstvo prstenu, kde se Gandalf Šedý dostal do trpasličího města Morie přes kamenné dveře trpaslíků tím, že se dveří dotknul svou čarodějnou holí a vyslovil elfské slovo pro přítele „melon“.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (PAMPLONA)

Kategorie: Čarodějky na cestách

„Tady v Desiderátiných poznámkách se píše,“ obracela Magráta opatrně zažloutlé stránky, „že v pozdním létě mají ve zdejším kraji tradiční slavnost, při níž vypouštějí do ulic stádo býků a nechávají je běhat sem a tam.“
„To by podle mě stálo za to vidět,“ řekla Bábi Zlopočasná. „A proč to dělají?“
„Proto, aby je mohli mladíci a muži pronásledovat a dokázali tak svou odvahu,“ vysvětlovala Magráta. „Podle toho, co se tady píše, jim strhávají nějaké kokardy z čela.“
Přes Stařenčinu vrásčitou tvář přeběhlo postupně několik výrazů jako změny počasí přes pláň poznamenanou vulkanickou činností.
„To zní nějak divně,“ prohlásila nakonec, „proč by to dělali?“
„Ona to tady nevysvětluje docela přesně,“ odpověděla jí Magráta. Obrátila další list. Rty se jí tiše pohybovaly, když četla dál. „Co znamená ’cojones’?“

Kokardy jsou svazky stužek, které se připevňují na rohy býků. Mladí muži se je snaží získat a vysloužit si tak uznání za statečnost. Cojones je anglický slangový výraz pro někoho statečného. Pochází ze španělštiny ze slova „cojón“, což v překladu znamená „varle“.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (OLDMAN RIVER)

Kategorie: Čarodějky na cestách

„Víš, jak se tahle řeka jmenuje?“ zeptala se.
„Ne.“
„Se jmenuje Oldman river.“
„Ano?“
„Víš, co to znamená?“
„Ne.“
„Ten starý řeka, mužský rod,“ řekla Stařenka.

Oldman River je řeka v jižní části provincie Alabama v Kanadě. Je 363 km dlouhá a její tok končí v řece Saskatchewan, která se vlévá do Winnipežského jezera.

Old Man River je také přezdívka řeky Mississippi, největšího vodního toku Severní Ameriky, která je známá například z díla Marka Twaina a po které jezdily kolesové parníky až do města New Orleans (na Zeměploše město Genova).

by Hadati, DORFL

VÍTE, ŽE... (KIRKÉ)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Čarodějky chvíli pokračovaly v cestě mlčky. „Pamatuju si,“ začala Stařenka a opatrně přitom po očku pozorovala Bábi, „že jsem kdysi slyšela povídat o jedné staré čarodějnici, historické, která žila na nějakém ostrově a ztroskotané námořníky měnila na čuníky.“

Ztroskotané námořníky proměnila na čuníky mocná kouzelnice Kirké, dcera boha slunce Hélia a jeho manželky Persy. Kirké žila na ostrově Aia. Tento ostrov navštívili Argonauté a později také Odysseus se svými námořníky, kteří byli nalákáni na hostinu a proměněni ve vepře. Odysseovi se poté podařilo Kirké přesvědčit, aby je proměnila zpátky. Než se opět vydali na cestu domů, strávili na ostrově celý rok.
Kirké také ze žárlivosti proměnila nádhernou dívku Skyllu v obludu. Po Skylle totiž toužil mořský bůh Glaukos, do kterého se Kirké zamilovala. Proto svými čarovnými bylinami a kletbami očarovala zátoku, kam se chodila Skylla koupat. Když do těchto vod vstoupila, proměnila se v obludu se šesti hlavami a dvanácti nohama.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (ČARODĚJ ZE ZEMĚ OZ)

Kategorie: Čarodějky na cestách

O tři minuty později jí na hlavu spadl dům.
Jak sama řekla později, nebylo to, ani jako když řekneš „švec“. Prostě a jednoduše - v jednom okamžiku šla po cestě malá buclatá čarodějka a v následující chvíli na tom místě ležel pochroumaný dřevěný domek.

***
„Ehm…“ začal jeden z trpaslíků - očividně náčelník, Je ta stará… čarodějnice mrtvá?“
„Kterou starou čarodějnici myslíte?“ zeptala se Magráta.
Trpaslík na ni chvíli zíral v němém úžasu a s otevřenými ústy.
„Kolik jich máte?“
„Můžete si vybrat ze dvou,“ odpověděla mu Magráta. Necítila se zrovna v nejlepší náladě a nebyla ochotná rozšiřovat konverzaci víc, než bylo nutné. Nezvykle protivná nálada ji nakonec přinutila dodat: „A pokud byste je chtěli koupit, můžete si je vzít zadarmo, protože ani jedna z nich nestojí za nic.“
„Oh.“ Trpaslík chvíli uvažoval. „A na kterou z těch starých čarodějnic spadl dům?“
„Na Stařenku, ale není mrtvá. Je jenom trochu mimo sebe. Ale jste hodní, že se staráte,“ odpověděla Magráta. „Je to od vás moc hezké.“
Jak se zdálo, to trpaslíky zarazilo. Shlukli se do chumlu a k Magrátě doléhaly jen útržky rozhovoru. Vypadalo to, že se trpaslíci o něčem dohadují.
Pak se hlavní trpaslík vrátil k Magrátě. Sundal si čepici a nervózně s ní otáčel v rukou. „Ehm,“ začal rozpačitě, „nemohli bychom dostat její boty?“
„Cože?“
„Její boty,“ opakoval trpaslík a začervenal se. „Mohli bychom je dostat, prosím?“
„Na co potřebujete její boty?“
Trpaslík na ni chvíli upíral zmatený pohled. Pak se obrátil a zmizel v hloučku svých druhů. Nakonec se znovu vrátil k Magrátě.
„My prostě máme… takový… pocit…, že bychom měli mít její boty,“ odpověděl.
Stál před Magrátou, upíral na ni oči a rozpačitě pomrkával.
„Dobře, já se jí zeptám,“ přikývla Magráta, „ale nevěřím, že by s tím souhlasila.“
Když se chystala přivřít dveře, začal trpaslík kloboukem točit ještě o něco rychleji.
„A prosím, jsou rubínové, že ano?“ odvážil se.
„No, jsou opravdu červené,“ přisvědčila Magráta. „Je to v pořádku?“
„Ony právě musí být červené.“ Všichni ostatní trpaslíci mohutně přikyvovali hlavami. „Kdyby nebyly červené, bylo by to špatné.“

Tyto dvě části jsou parodií na knihu L. F. Bauma Čaroděj ze země Oz, kde tornádo přenese Dorotku i s jejím domem do země Oz. Tam dům spadne přímo na Zlou čarodějnici z Východu, které Dorotka vezme kouzelné červené střevíčky, které jsou jako jediné z pod chalupy vidět, a vydá se do Smaragdového města za čarodějem ze země Oz, protože doufá, že jí pomůže vrátit se zpátky do Kansasu.

VÍTE, ŽE... (POHÁDKY BRATŘÍ GRIMMŮ)

Kategorie: Čarodějky na cestách

„To mi připomíná další z historek o Černé Alisse,“ ozvala se Bábi Zlopočasná. „Vzpomínám si, jak zamkla to děvče s dlouhými copy zrovna do takové věže, jako jsou tyhle. To děvče se jmenovalo Rapunzel nebo Rampelnik nebo tak nějak.“

Rapunzel (do češtiny většinou přeložená jako Locika) je německá pohádka od bratří Grimmů. Rapunzel byla sličná dívka, kterou zlá čarodějnice věznila hluboko v lesích ve vysoké věži bez dveří a schodů, pouze s jedinou místností a jedním oknem. Čarodějnice přilétala každý den, aby si vzala hedvábí, které dívka každý den upředla. Jednoho dne zaslechl princ, který putoval lesem, její zpěv. Vylezl k ní do věže po jejím dlouhém copu, který mu dolů hodila. Po nějaké době ji požádal o ruku a pak začali plánovat útěk. Čarodějnice se však o jejich plánech dozvěděla a ustřihla Rapunzel její dlouhý cop. Když princ dorazil pod věž, hodila mu dolů ustřižený cop. Když byl téměř nahoře, cop pustila a princ spadl z velké výšky do trnových keřů, které ho oslepily.

Rampelnik nebo Rumplcimprcampr (v originále Rumpelstiltskin, ve slovenštině Martinko Klingáč) je odkaz na další pohádku bratří Grimmů.
Král zavřel do věže dceru mlynáře, který se naparoval, že jeho dcera umí upříst ze slámy zlato. Dal jí tři dny na to, aby ze slámy upředla zlato. Pokud se jí to nepovede, bude popravena. Dívce přišel na pomoc trpaslík, který si první noc vzal za svoji pomoc náhrdelník, druhou noc prsten. Třetí noc přišel znovu, ale dívka již neměla nic, co by mu dala. Slíbila mu tedy, že mu dá své prvorozené dítě. Král byl překvapen, když zjistil, že skutečně umí příst ze slámy zlato, a vzal si ji za ženu. Když se jim narodilo první dítě, objevil se trpaslík a požadoval, co mu bylo slíbeno. Královna ho prosila, ať si vezme celý její majetek, ale dítě jí nechá. Trpaslík přistoupil na dohodu, že jestliže do tří dnů uhádne jeho jméno, dítě si bude moci ponechat. Třetího dne se podařilo jednomu z jejích poslů najít v horách chalupu, kde trpaslík bydlel a potají vyslechl píseň, ve které trpaslík prozradil své jméno. Když pak po třetím dnu přišel za královnou, vyslovila jeho jméno a trpaslík tak nad jejich dohodou ztratil moc.

Píseň Rumplcimprcampra:

Dnes oheň zapálím a vodu uvařím
zítra pak malinké princátko sním -
mladá královna se nikdy nedoví,
že mi Rumplcimprcampr říkají.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (CHALOUPKA NA KUŘÍCH NOŽKÁCH)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Chatrč paní Gogolové kráčela močálem na čtyřech obrovských kachních nohách, které se střídavě zvedaly nad hladinu močálu. Chatrč pročvachtala mělčinami a pak tiše vyplula na hladinu řeky.

Pro českého čtenáře není těžké si vzpomenout na ruskou pohádku Mrazík a babu Jagu, která bydlí v chaloupce na kuří nožce. V této pohádce se chaloupka pouze otáčí, ale proč by nemohla i kráčet?
Málokdo však ví, že takové chaloupky byly skutečně stavěny na Sibiři. Chalupa byla postavena na čtyřech „kuřích nohách“, což byly ve skutečnosti obrovské kůly, Byla bez dveří a oken a dovnitř se vstupovalo padacími dveřmi v podlaze. V těchto stavbách se v bezpečí před zvěří uchovávaly potraviny.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (DESIDERÁTA)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Když byla Desideráta Dutá děvčetem, dala jí babička čtyři důležité rady, aby vedly její nejisté mladistvé kroky po záludně křivolakých stezkách života.
Byly to tyhle:
Nikdy nevěř psu s oranžovýma očima.
Vždycky si zjisti jméno a adresu toho mládence.
Nikdy nevstupuj mezi dvě zrcadla.
Den co den, ať jdeš kamkoliv, se oblékej do čistého prádla. Nikdy nevíš, kdy tě srazí k zemi povoz nebo zabije splašený kůň, a kdyby pak lidé zjistili, že na sobě máš špinavé prádlo, musela bys zemřít hanbou.

Desiderata (latinsky Co je žádoucí) je krátká báseň v próze o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Jejím autorem byl americký právník a filosof Max Ehrmann. Existovala však legenda tvrdící, že se jedná o anonymní text, který pochází ze 17. století a byl nalezen v kostele sv. Pavla v Baltimore. Báseň byla populární v 60. letech v okruhu hnutí hippies.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (BRŠLICE)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Kromě toho, že byla lady Aranžmánová stejně přizpůsobivý příživník jako například bršlice - kozí noha, byla všeobecně celkem neškodná osoba. Vždycky navštěvovala různé podniky pro vyšší třídu, jejichž výtěžky byly určeny na charitativní účely, a chlubila se tím, že zná křestní jména téměř všech svých sloužících - alespoň těch čistších. A vzato kol a kolem byla laskavá ke zvířatům, a někdy, když byly umyté a nepříliš hlučné, dokonce i k chudým dětem. Jedno s druhým, vlastně si ani nezasloužila to, co na ni teď čekalo. Byl to však osud, který měla dnešní noci Matka Příroda v zásobě pro kteroukoliv ženu přibližně stejných proporcí jako Bábi Zlopočasná. Smůla lady Aranžmánové byla v tom, že ona byla první žena vhodné velikosti.

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) je bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Obvykle se té čeledi říká mrkve nebo mrkvovité. Bršlice původně rostla ve vlhkých lesích. Lidé jí ovšem ve svých zahrádkách a na smetištích nabídli nové působiště – půdu bohatou na dusík a nepokrytou hustým drnem. A bršlice má skvělý podzemní systém oddenků (přeměněných stonků), které jí pomáhají pochodovat vhodným prostředím. A když ji plejete, tak ji jen na drobno potrháte oddenky, které snadno zakoření, a tak ji vlastně šíříte, jako při řízkování květin.

by Jana Möllerová

VÍTE, ŽE... (ČERTKUS)

Kategorie: Čarodějky na cestách

Vezměte si například léčitelství. Magráta věděla, že je mnohem lepší ve znalosti rozeznávání a používání léčivých bylin než ty dvě. Po staré Dobračce Sejkonopné, své předchůdkyni, v jejímž domku dnes žila, zdědila řadu obsažných knih a ona sama do nich připsala několik velmi důležitých poznatků, které si ověřila v praxi. Mohla by lidem vykládat věci! Kdyby se jim rozhodla vyprávět například o takovém čertkusu lesním bradavičnatém, zajímalo by je to jistě tak, že by od ní houfně prchali. Možná proto, aby to rychle oznámili dalším.

Čertkus (Succisa) je trvalka z čeledi štětkovitých (Dipsacaceae), měly by existovat 3-4 druhy v Evropě, na západní Sibiři a na Kavkaze.
U nás roste jen čertkus luční Succisa pratensis (anglicky devils´bit), pod zemí má tmavý oddenek, který je jakoby uťatý, ukousnutý. No a kdo by ho pod zemí mohl ukousnout jiný, než čert. Takže čertkus. Roste na vlhkých loukách a slatinách, ale u nás jeho lokality ubývají.
Čertkus lesní Succisa sylvatica roste v jižní Evropě a severní Africe, bývá řazen spíš do rodu Scabiosa (hlaváč) a používá se proti horečce, vyvolává pocení.

by Jana Möllerová

VÍTE, ŽE... (PELYNĚK)

Kategorie: Čarodějky na cestách

„Tady se píše ,Absinth’, na té láhvi,“ upozorňovala ji Stařenka.
„Ale to je přece jen jiný název pro pelyněk,“ usmála se Magráta, která se v bylinkách vyznala dokonale. „Můj herbář říká, ,zze to na pokazzenj zzaloudek dobré geft, a kdyzz fe bere przed gjdlem, przedchazj to zzaludecnjm tezzkoftem’.“

Magráta samozřejmě myslí pelyněk pravý (Artemisia absinthium), který roste i u nás, jeho nať se používá na zlepšení žaludečních funkcí. Obsahuje silici s toxickým thujonem a thujolem, proto při dlouhodobém používání nebo vysokých dávkách může způsobit koliky, znecitlivění, až bezvědomí; při dlouhodobém používání může poškodit funkce centrální nervové soustavy. Pelyněk pravý se přidává do vermutu a likérů. Koncentrovaný destilát (kolem 72%) zvaný pravý absint, při jehož výrobě se pelyněk pravý používal, byl v mnoha zemích zakázán. Jeho působení se připisovaly halucinogenní účinky, které však nebyly dokázány. Mezi známé uživatele absintu patřili Oscar Wilde, Toulouse Lautrec, Vincent van Gogh.
Pelyňků je ovšem více, asi 300 druhů, které rostou hlavně na severní polokouli. K těm nejzajímavějším patří:
Artemisia dracunculus pelyněk estragon – východoevropský a asijský druh; pěstuje se jako koření, používá se do polévek, omáček, do estragonového octa a hořčice.
Artemisia abrotanum pelyněk brotan – původ nejasný, pěstuje se jako koření i léčivka.
Artemisia cina pelyněk cicvárový – druh z Turkestánu, jeho úbory (květenství) se dovážely pod názvem cicvárové semínko, používal se proti škrkavkám, obsahuje kromě jiných látek jedovatý santonin, který působí jako anthelmintikum, ale pro jedovatost se dnes zakazuje.
Rostliny rodu pelyněk (Artemisia) jsou opylovány větrem, jejich pyl vyvolává nepříjemné alergické reakce. Jedná se o rostliny odolné proti suchu (u nás většinou v teplejších oblastech na suchých stanovištích), rostou i v zasolených půdách a často tvoří „pelyňkové stepi“, jakýsi přechod k polopouštím v kontinentálním prostředí. Pravděpodobně s růstem pelyňků na neúrodných půdách souvisí hvězda zvaná pelyněk, která má souvislost s představou konce světa.

by Jana Möllerová

VÍTE, ŽE... (PANÍ DLAŇOVÁ)

Kategorie: Čaroprávnost

„Jsou moc milí,“ souhlasila s ní Esk. „Znáš ten dům v naší ulici, kde žije ta tlustá paní se všemi těmi mladými děvčaty, co jsi mi o nich řekla, že jsou to nějaké její příbuzné?“
„Ano, paní Palma,“ přikývla Bábi opatrně. „Velmi úctyhodná dáma.“
„Představ si, že je lidé navštěvují celou noc! Dívala jsem se. Moc by mě zajímalo, kdy se vlastně všechny vyspí.“
„Hm,“ prohlásila Bábi.
„Musí to být pro tu paní velká zátěž, když má všechny ty dcery uživit. Myslím, že by lidé měli být ohleduplnější.“

V dalších knihách byla paní Palma (angl. palm = dlaň, palma) přejmenována na paní Dlaňovou, představenou Cechu švadlen a šiček.
Paní Dlaňová a její dcery (Mrs. Palm and her daughters) je australský slang pro mužskou masturbaci. Znamená to, že se při tom používá ruka - dlaň (palm) a prsty (five daughters).

VÍTE, ŽE... (GRANPON BÍLÝ)

Kategorie: Čaroprávnost

„Tak něco takového vidim poprvé,“ prohlásila vrchní pradlena. „A že hož jsem veděla fleky od séry, sazí, dračí krvi, krvi démonó a já nevim čeho eště.“ Otočila vestu naruby a podívala se na jmenovku našitou uvnitř. „Hmm. Granpon Bílé. Estli se nebode lepší starat o svoje prádlo, bode z něho brzo Granpon Šedé. Víš, co tě řekno, holka? Že Bílé mág je prostě tak akorát Černé mág, které má dobró hospodyňo.“

Odkaz na Tolkienova Pána prstenů, kde se z Gandalfa Šedého stal Gandalf Bílý.

VÍTE, ŽE... (PLEISTOCÉN)

Kategorie: Čaroprávnost

Znovu se rozhlédla přes střechy Ankh-Morporku a utěšovala sama sebe: co bylo napsáno, to jsou jenom slova, která lidé říkají, zploštělá a namačkaná mezi listy papíru, dokud se nezmění ve zkameněliny (zkameněliny byly na Zeměploše dobře známé. Hlavně se zachovaly velké spirálovité skořápky a špatně zkonstruovaní tvorové z doby, kdy se Stvořitel ještě nerozhodl, co chce vlastně stvořit, a své pokusy prováděl tak někdy v období pleistocénu).

Zde je vidět, že geologická období Zeměplochy a naší Země jsou zcela odlišná. Tvorové s velkými spirálovitými skořápkami, jako byli měkýši, hlavonožci a amoniti, měli své zlaté období v prvohorách před 540 – 250 milióny lety. V Zeměploše je toto období v pleistocénu, což je na Zemi období čtvrtohor, které začalo před dvěma milióny a skončilo přibližně před 10 500 až 12 000 lety.

VÍTE, ŽE... (ERIK - FAUST)

Kategorie: Erik

Faust je postava legendy o vzdělanci, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Legenda je německého původu, ale rozšířila se i do dalších evropských zemí.
Legendární doktor Faust vychází ze skutečné historické postavy dr. Johanna Fausta (asi 1480–1540), středověkého německého alchymisty, o kterém již za jeho života kolovaly pověsti o jeho spolčení s ďáblem.
Tato legenda se dočkala mnoha zpracování v literatuře. Jedním z nejstarších je německá verze z roku 1578 Historie dr. Johanna Fausta. Velmi známá zpracování jsou např. od anglického dramatika Christophera Marlowa nebo od Johanna Wolfganga Goetha.
Doktor Jan Faust z Wittenbergu uzavírá smlouvu s ďáblem Mefistofelem, aby mu sloužil 24 let a po uplynutí této doby si jej může odnést do pekel. Brzy ale Faust poznává, že mu smlouva s ďáblem nepřináší očekávané naplnění žádostí a tužeb. Faust se nechá zmámit, teprve když mu Mefistofeles zjeví krásnou Helenu Trojskou. Novým úpisem poroučí duši peklu a definitivně opouští Boha. Jeho osud je zpečetěn a lhůta dovršena. Fausta si odnesou ďáblové.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (RUDÁ SONJA)

Kategorie: Erik

V tichém koutku hostince U zašitého bubnu, kde se sešly dobrodružky Herena - Hennovlasá Babina, Rudá Šáron a - Čarodějka noci, na kus dívčích tlachů a partičky kanasty, se všechny nalité nápoje ve sklenicích změnily v malé žluté slony.

Herrena, zvaná Hennovlasá Babina je hrdinka z Lehkého fantastična, která pronásledovala Mrakoplaše, protože měla za úkol přivést ho do Ankh-Morporku.

Rudá Šáron je zeměplošskou obdobou Rudé Sonji, barbarské hrdinky ve stylu barbara Conana.

Čarodějka noci bude zřejmě jedna z těch klasických postav patřících do kolonky „páni zla“. To, že si přišla potlachat s dvěmi „kladnými“ hrdinkami přece nic neznamená. I temná paní si občas potřebuje jen tak s někým poklábosit.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (QUETZALCOATL)

Kategorie: Erik

VÍTE, ŽE... (SMRŤOVA ŘÍŠE)

Kategorie: Lehké fantastično

Za sebou uslyšel zvuk kroků, znělo to jako Zavazadlo, ale v této chvíli Mrakoplaš nijak nestál o to, se s ním sejít. Obával se totiž, že by si mohlo špatně vysvětlit, proč udeřil jeho pána, a jednoduše řečeno, ty lidi, kteří se mu nelíbili, Zavazadlo prostě zhltlo nebo aspoň pokousalo. Mrakoplaš nikdy neměl odvahu se zeptat, kam se podějí ti, za kterými se zaklaplo těžké víko ze dřeva Myslícího hruškovníku, ale faktem bylo, že když se znovu otevřelo, byli pryč.
Obával se zbytečně. Zavazadlo ho snadno předběhlo a pod jeho dnem se v prudkém pohybu rozmazávaly pracující nožičky. Podle toho, s jakou úporností pádilo, nabyl Mrakoplaš dojmu, že Zavazadlo ví, co ho pronásleduje, a ani trochu se mu to nezamlouvá.
Nesmíš se ohlédnout, vzpomněl si najednou. Ta vyhlídka je moc ošklivá.

Když pomineme to, že Mrakoplaš se zásadně drží pravidla neotáčet se za svými pronásledovateli, neboť to jen zpomalí v běhu, je poslední věta odkazem na příběhy, kdy se lidem nevyplatilo při útěku se otáčet. Nejznámější příběhy jsou o Lotovi a Orfeovi.

V řecké mytologii se Orfeus vydal do podsvětí, aby zachránil svou milovanou Eurydiku, která zahynula, když ji kousla zmije. Celé podsvětí obměkčil svým krásným zpěvem a hrou na lyru a díky tomu přesvědčil boha podsvětí Háda, aby mu Eurydiku vydal. Hádes však měl podmínku. Musí jít první a nesmí se ohlédnout, dokud nebudou zpátky ve světě živých. Orfeus to však nevydržel a otočil se, aby se podíval, zda je jeho milá v pořádku. Zahlédl však už jenom její stín, který se vracel zpátky.

Podle Bible - Starého zákona se bůh rozhodl zničit města Sodomu a Gomoru, neboť byla plná hříšníků, které tak chtěl ztrestat. Jedinou bohabojnou rodinou byla v Sodomě jen ta Lotova. A tak bůh souhlasil, že se můžou zachránit útěkem do hor, stanovil však podmínku, že se nesmí ohlédnout zpátky. Lotova žena se však otočila a proměnila se v solný sloup.

První příběh je tomu zeměplošskému blíže, neboť tam to má i souvislost se světem vládce nad smrtí.

VÍTE, ŽE... (BIRJÁNÍ)

Kategorie: Lehké fantastično

Bylo pozdě. V Mrakoplašovi se napnula ta pružná a nezničitelná páska, která dokáže přinutit lososa plout tisíce kilometrů neznámým oceánem nebo zahnat milion lumíků do moře, kde hledají svůj domov, který se před stovkami let propadl do mořských hlubin. Touha po domově se v Mrakoplašovi zvedla jako birjání s krevetami, které si dal neopatrný mlsoun pozdě před spaním, chytila tenké vlákno, kteřé spojovalo jeho ztrápenou duši s tělem, zapřela se podpatky a ze všech sil zatáhla.

Muslimským panovníkům, kteří vládli v Indii v letech 1526 až 1857, se říkalo Velcí Mogulové. Ve dnech jejich marnotratných svátků se servírovaly obrovské podnosy plné birjáni. Je to vydatné jídlo z rýže, kořeněného kuřete, jogurtu, smetany a oříšků kešu.

VÍTE, ŽE... (NEKROTELECOMICON)

Kategorie: Lehké fantastično

Většina lidí tomu dokáže odolat, ale neúnavné pokusy Věcí jsou silnější, právě když jejich vyhlédnutá oběť spí.
Bel-Shamharoth, C’hulagen, Zasvěcenec - všichni ti příšerní staří bohové Nekrotelecomiconu, knihy známé jen jistým šíleným adeptům pod jménem Liber Paginarium Fulvarum, jsou neustále připraveni proniknout do dřímajícího vědomí.

Necronomicon je tajemná kniha, která je často využívána ve filmech, např. v Evil dead (Smrtelné zlo) od Sama Raimiho. Stále se vedou debaty, zda Necronomicon skutečně existoval nebo zda je to jen pouhá smyšlenka.

Lovecraft o této knize napsal:

"Necronomicon je grimoár - arcidílo tzv. "černé" magie, které obsahuje tzv. mrtvá jména neboli vysoce účinné magické formule, zaměřené na tzv. stříbrnou neboli lunární magii. Tato kniha údajně začíná kapitolou "Svědectví šíleného Araba, který zde popisuje vše, co viděl a co se naučil, když získal „3 sigilia Masschu“. Al Zahred, údajný autor Necronomiconu, ji označuje za knihu černé země, kterou obdržel na rovinách Igigi, krutých duchů, poutníků pouště. Má to být velmi nebezpečná kniha, protože jejím předmětem jsou evokace velmi starých božstev uctívaných krvavými kulty. Dle slov autora lze soudit, že se setkal s bytostmi z jiného světa v horách, které obývali lidé Masschu. Kniha také vypovídá o magickém charakteru starých božstev. V principu jde pomocí tohoto grimoáru evokovat bytosti, které jsou dle našich měřítek silně "černomagické" a zlé ze své podstaty. Ovšem jsou uvězněny mimo tento prostor a cestu sem jim umožní pouze výše zmíněná evokace."
Al Zahredovi se přezdívalo „Šílený“. V Zeměploše je autorem Nekrotelecomiconu Šílený Ahmed.

VÍTE, ŽE... (SKŘÍŇ)

Kategorie: Magický prazdroj

VÍTE, ŽE... (M. C. ESCHER)

Kategorie: Magický prazdroj

Mohlo to být ovšem i zdola nebo také úkosem. Rozmístění prostor knihovny Neviditelné univerzity bylo topografickou noční můrou. Prostá přítomnost obrovského množství uskladněné magie propletla rozměry a pokroutila přitažlivost a prostor do chomáče špaget, nad kterým by se rozplakal i M. C. Escher. Pokud by to na něm ovšem nezanechalo následky ještě horší.

Maurits Cornelis Escher (17. června 1898, Leeuwarden – 27. března 1972, Hilversum) byl nizozemský umělec, známý svými kresbami a grafikami (převážně mezzotinta, dřevořez a litografie), ve kterých zobrazuje paradoxy perspektivního kreslení, topologické útvary a rozvržení roviny na pravidelné obrazce.

Mezi známé příklady jeho děl patří:

* Relativity: Několikadimenzionální místnost, velmi podobná tomu, jak by měla vypadat knihovna Neviditelné univerzity. Často je používaná i v kinematografii (např. ve fantasy filmu Labyrint či animovaném seriálu Futurama)
* Drawing Hands: Dílo, v němž jsou zobrazeny dvoje navzájem se kreslící ruce
* Sky and Water: Světlo se zde mění ve stín přeměňujíc rybu ve vodě v ptáky na nebi
* Ascending and Descending: Zástupy lidí zde stoupají a sestupují v nekonečné smyčce ze schodů

VÍTE, ŽE... (CREOSOT)

Kategorie: Magický prazdroj

„Jmenuji se Creosot, Serif Al Kali,“ odpověděl tlustý muž, „a tohle je moje Divočina. Jeden dělá, co může.“
Mrakoplašovi zaskočila jeho medová tyčinka.
„Ne ten Creosot, co se říká ,bohatý jako Creosot‘?“ zeptal se.
„To byl můj drahý otec. Já jsem, abych se přiznal, o trošku bohatší. Když má člověk nesmírné množství peněz, je velmi těžké docílit jednoduché prostoty. Ale jak říkám, jeden dělá, co může.“

Kreosot je asociace na nejvýznamějšího a nejznámějšího vládce Lýdie Kroisa, který vládl své zemi v dobách perské expanze. Byl velmi mocný a bohatý.
Kolem roku 550 př. n. l. přijeli do Delf jeho poslové s mnoha dary pro delfskou věštírnu (6,5 tuny zlata, zlatou mísu o objemu 190 hektolitrů, stejně velkou stříbrnou mísu, čtyři stříbrné skříňky a mnoho dalších cenností) a zeptali se, zda má Kroisos zaútočit na Peršany. Bylo mu řečeno toto: "Když Kroisos zaútočí na Peršany, zničí při tom velkou říši."
Kroisos, vládce celé západní Malé Asie, včetně měst v Iónii, vytáhl do boje na území Médie, spálil úrodu a zotročil obyvatele. Brzy se však objevila perská armáda, která po celý den bojovala s Lýdijci. Kroisos se na zimu stáhnul do svého hlavního města Sardy a rozpustil armádu. Peršané však neviděli důvod, proč neválčit i v zimě, a se svým vojskem zaútočili na Sardy. Dobyli město a 14 lýdských pánů upálili na hranici. Perský vládce Kýros však ušetřil život Kroisa a obsadil se svou armádou celou Lýdii.

Předkové Kroisa, byli první vládci, kteří kolem roku 700 př. n. l. začali používat ražbu zlatých mincí jako potvrzení jejich ryzosti. Používali k tomu královskou pečeť (viz obrázek). Jsou to první známé mince na světě.

VÍTE, ŽE... (AL KALI)

Kategorie: Magický prazdroj

Kapitán jí sdělil, že loď míří do města Al Kali na středovém pobřeží Klače.
„Vypadá jako Ankh, akorát místo bahna je tam písek,“ prohlásil Mrakoplaš a vyklonil se přes zábradlí. „Ale mají tam skvělý trh s otroky.“

Rub' al Khali je poušť o velikosti 650 tisíc km2 ležící v dolní části Arabského poloostrova. Rozkládá se přes čtyři arabské státy - Jemen, Omán, Saudskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

VÍTE, ŽE... (HAŠIŠÍN)

Kategorie: Magický prazdroj

„Ten Creosot, o kterém jsem slyšela já,“ řekla Conina pomalu, „byl náčelníkem, no řekněme, vražedné sekty. Těch původních Assassinů, kterých se obával celý středový Klač. Ne, že bych se vás chtěla dotknout.“
„Ach ano, to byl drahý papá,“ přikývl Creosot junior. „To byli haššišínové, skvělý a neotřelý národ.

Hašišíni jsou asasíni. Asasíni byla tajná ismáilitská sekta, která vznikla kolem roku 1080 a zanikla zhruba o dvě stě let později, když ji zničili Mongolové. Jednalo se o sektu vrahů. Asasíni se často ocitali v přímém konfliktu s vládnoucí vrstvou. Většinou se vyhýbali přímým bojům a raději skrytě vraždili.
Podle díla Milion od Marca Pola existovala v horách tajná zahrada, kde rostly nádherné stromy a keře, stály paláce zdobené zlatem, vedly kanály s tekoucí vodou, medem a vínem a žily tam nejsvůdnější ženy světa. Zahrada měla být postavena podle vzoru ráje popsaného prorokem Mohamedem. V této zahradě byl bojovníkům po určité době umožněn pobyt. Do zahrady se měli dostávat prostřednictvím hašiše.
Slovo asasín vzniklo patrně francouzským přepisem výrazu „hašišiun“, který se objevuje v islámské literatuře a má znamenat „poživač hašiše“. V některých evropských jazycích pak zakotvilo jako pojem pro úkladného vraha. Toto slovo prvně použil Dante Alighieri ve své Božské komedii. Asasíni se také často objevovali v dobrodružné literatuře, kupříkladu v knize Zemí šelem a Cesta kolem světa za 80 dní od Julese Vernea.

VÍTE, ŽE... (NIJEL)

Kategorie: Magický prazdroj

„To věřím, ale podívej - jak se vlastně jmenuješ, mládenče?“
„Nijel-“
„Tak koukni, Nijeli -“
„Nijel - Ničitel,“ dodal Nijel.
„Tak podívej, Nijeli -“
„-Ničiteli-“
„Dobrá, tak Ničiteli -“ prohlásil Mrakoplaš už trochu zoufale.
„- synu Třasořitky, obchodníka s potravinami -“

Nigel je slangový výraz australských školáků pro někoho, kdo nemá žádné kamarády.

VÍTE, ŽE... (ARCHIMEDES)

Kategorie: Malí bohové

Bruta zvedl oči. Na vrcholku věže byl silnými kovovými pásy připevněn obrovský talíř, který se leskl v ranním slunci.
“Co je to?” zašeptal.
“Ten důvod, proč už Omnia nemá nic, čemu by se dalo říkat loďstvo,” odpověděl Om. “Proto je vždycky dobře mít doma pár filozofů. Jednu minutu je to samé ,je pravda krásná, nebo je krása pravdivá?‘ a ,vydává padající strom v pralese zvuk i tehdy, když tam není nikdo, kdo by ho slyšel?‘ a pak na jednou, když máš pocit, že už už začnou slintat, řekne jeden z nich: ,Poslyšte, abyste věděli, kdybychom umístili někam hodně vysoko parabolické zrcadlo tak, aby soustředilo sluneční paprsky na nepřátelské lodě, bude to náhodou dokonalá demonstrace optických zákonů.‘ Tihle filozofové vždycky přijdou s nějakými úžasnými novými nápady. Předtím přišli na nějaký velice složitý způsob demonstrace funkce pák, s jehož pomocí dokázali vrhat koule hořící síry na tři kilometry daleko. A ještě předtím to myslím byla nějaká podmořská věcička, která vymršťovala zašpičatělé dubové kůly proti lodním trupům.”

***
Závěsy vypadly ze zdi. Dveře se zřítily dovnitř. Přes ně se hrnuli vojáci s tasenými meči. “Ah, pánové,” zavolal na ně Didactylos, “prosím, abyste nerušili mých kruhů.”

Archimédovi se připisuje kolem 40 vynálezů. Vynalezl několik druhů praků, katapultů a jeřábů, které sloužily k obraně Syrakus, jeho rodného města. Také se tvrdí, že v druhé Punské válce proti Římské republice použil velkých zrcadel k obraně svého města při jeho obléhání (214 – 212 př. n. l.). Vytvořil tepelný paprsek, kterým podpálil nepřátelskou flotilu. Skutečné poškození asi nebylo velké, ale psychologický dopad zapálení na dálku byl hrozivý. Dalším jeho vynálezem byl tzv. Archimédův dráp. Byl to podvodní kladkostroj, který svým bodcem nebo hákem prorážel trupy římských trirém. I přes jeho vynálezy byly Syrakusy nakonec dobyty. V pověsti se tvrdí, že při drancování města římskými vojsky se zabýval řešením problému a kreslil si do písku. Na římského vojáka, který mu vstoupil do jeho nákresů vykřikl „Apostéthí, o anthrope, tú diagrammatos mú!“ („Neruš mi mé kruhy“). Ten ho pak svým kopím (v jiných pověstech mečem) probodl.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (TAJEMSTVÍ ČASU A VESMÍRU)

Kategorie: Mort

DOBRÁ, CHLAPČE. NUŽE, OPRAVDU A UPŘÍMNĚ SI PŘEJEŠ NAUČIT SE TA NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ ČASU A VESMÍRU?
“Ano, pane, chci, pane,” odpověděl Mort.
DOBRÁ, STÁJE JSOU ZA DOMEM, RÝČ A VIDLE VISÍ HNED ZA DVEŘMI.

V některých filmech a seriálech, jako např. v Karate Kid, začal mistr svého žáka učit tím, že mu začal dávat obyčejné a podřadné práce, jako je natírání plotu nebo mytí aut. Díky tomu pak byl jeho žák lépe schopný pochopit umění svého mistra. Tedy, pokud byl trpělivý a vydržel dostatečně dlouhou dobu pracovat.

VÍTE, ŽE... (STO LAT)

Kategorie: Mort

Proletělo pod nimi jakési město rozložené kolem hradu postaveného na skalisku, které trčelo z pláně jako geologický uhřík. Smrť řekl, že je to obrovský balvan ze vzdálených hor Beraní hlavy, který tady zanechal ustupující ledovec. Ten tudy proklusal za pověstných dnů, kdy ledoví obři válčili s bohy a vypustili ledovce do nížin, protože doufali, že se jim podaří zmrazit svět. Nakonec to vzdali a zahnali svá obrovská lesklá stáda zase na nazpět, do tajemných krajů v nepřístupných horách kolem Středu. Na pláních nikdo nevěděl, proč to ledovec udělal, ale většina mladších obyvatel Sto Lat, jak se městečko kolem skaliska jmenovalo, tvrdila, že se mu okolní rovná krajina zdála k smrti nudná.

Sto Lat je nazváno podle polské říkanky, která se používá jako blahopřání k narozeninám. Je to polská obdoba našeho „Hodně štěstí zdraví“.

Sto lat, sto lat, niech zyje, zyje nam.
Sto lat, sto lat, niech zyje, zyje nam.
Jeszcze raz, jeszcze raz -- niech zyje, zyje nam.
Niech zyje nam!

... a znamená samozřejmě "sto let".

VÍTE, ŽE... (STŘEDOVÁ ZÁŘE)

Kategorie: Mort

Kategorie: Pohyblivé obrázky

Znělo to jako klikaklikaklikaklikaklika… klik.
Záblesky i podivné cvakání trvaly několik minut a ozývaly se do nich nadšené výkřiky. Nakonec jakýsi hlas řekl: „A to je pro dnešek všechno, lidičky.“

Správně to mělo být přeloženo jako „Tak to je vše, přátelé“, což je klasická ukončovací věta u krátkých animovaných pohádek od Looney Tunes, kterou říká králík Bugs Bunny.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (YOB SODDOTH)

Kategorie: Pohyblivé obrázky

VÍTE, ŽE... (BÁL-GROG)

Kategorie: Pohyblivé obrázky

VÍTE, ŽE... (PREDÁTOR)

Kategorie: Pohyblivé obrázky

Viktor zaslechl vzdálený výkřik: „Když to krvácí, můžeme to zabít!“

Hláška z filmu Predátor s Arnoldem Schwarzenegerem v hlavní roli.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (DŘÍMAL)

Kategorie: Pohyblivé obrázky

„Chci, aby vám byla tahle věc naprosto jasná, ano? Ještě jednou, a to myslím vážně, rozumíte? Jednou! Tedy ještě jednou jedinkrát zazpíváte to vaše hou a hou a trpaslíci jdou, vy pitomé zahradní ozdoby, a nastane čas pro dvoubřitou sekeru, jasný!? Jsme přece trpaslíci, u všech rudných žil! Tak se podle toho chovejte! A to platí i pro tebe, Dřímale!“

Dřímal je jeden ze sedmi Sněhurčiných trpaslíků.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (BEL SHAMHAROTH)

Kategorie: Pravda - scénář

VÍTE, ŽE... (ARTUR TOTOLOT)

Kategorie: Pyramidy

VÍTE, ŽE... (CIZINEC V CIZÍ ZEMI)

Kategorie: Pyramidy

„Ale při smilování bohů, useknout mu ruku? To je příliš kruté!“
„Sire, kdyby ho byli jeho druzi nezastavili, byl by to udělal sám. Pokud jsem tomu rozuměl, chtěl si ruku useknout dlátem.“
Těpic se na něj díval a pomyslel si: jsem cizinec ve známé zemi.

Odkaz na 2. knihu Mojžíšovu, Exodus 2:22: Ta porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom (to je Hostem-tam). Řekl: "Byl jsem hostem v cizí zemi."

by Hadati

VÍTE, ŽE... (DOPPELGANG)

Kategorie: Pyramidy

Támhle to jsem já. Zvenčí vypadám úplně jinak. A tady to, to jsem taky já. Právě tak já. Tentýž já.
Je to jenom časová smyčka. Jako malý vír v řece. Jenže se udělal na proudu času. A já se v něm právě dvakrát otočil.
Ten druhý Ptakospar se na něj podíval.
Nastal dlouhý tísnivý okamžik temporálního napětí, pak zazněl zvuk, jako když myš vyfoukne žvýkačkovou bublinu, smyčka praskla a druhá postava zmizela.
IIb o krok ustoupil, a aby si dodal jistoty, sevřel pevněji své počítadlo.
„Tati,“ začal opatrně, „na co myslíš?“
Ptakospar na něj vrhl zářivý úsměv. „Na doppelgangy.“

Doppelgänger znamená v němčině dvojník.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (ŽELVA A ZAJÍC)

Kategorie: Pyramidy

VÍTE, ŽE... (BĚŽ A ŘEKNI EFEBSKÝM...)

Kategorie: Pyramidy

„Poběžíš s větrem o závod,“ řekl. „I když předpokládám, že ti to nemusím nijak zvlášť připomínat, co? A pak, až tam budeš, řekni jim… řekni…“
Stál, a zatímco slunce rozpalovalo okolní kameny a v řídkém křoví bzučel hmyz, rty se mu nehlučně pohybovaly. Jeho vzdělání nezahrnovalo kurs Posledních velkých slov.
Pozvedl oči směrem k domovu.
„Běž a řekni Efebským -“ začal.
Vojáci čekali.
„Co?“ nevydržel to nakonec Autoklav. „Běž a řekni jim co?“
Seržant se najednou uvolnil jako balon, ze kterého někdo upustil vzduch.
„Běž a řekni jim, jak to tady vypadá, na co ještě čekáš?“

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským,
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

Tento epitaf k poctě hrdinů, kteří roku 480 př. n. l. zahynuli do posledního muže v bitvě u Thermopyl, kde po několik dní statečně zadržovali postupující perské vojsko a svou obětí nadchli Řeky tak, že se spojili a příští rok Peršany porazili, složil Simonides z ostrova Kea (556-468), nejnadanější a nejplodnější lyrik starověkého Řecka.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (MORRISŮV TANEC)

Kategorie: Sekáč

VÍTE, ŽE... (FREDDY KRUEGER)

Kategorie: Sekáč

„Jsem z toho opravdu moc dojatý,“ řekl Žička, který se mezitím v rakvi zase položil. Byla to pěkná rakev z márnice v Jilmové ulici. Arcikancléř Rumpálovi dovolil, aby si ji vybral sám.

Jilmová ulice, v originále Elm Street, je odkaz na horor Noční můra z Elm Street, ze kterého pochází jeden z nejznámějších hororových padouchů Freddy Krueger zabíjející své oběti ve snech, ze kterých není úniku.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (KRYSAŘ)

Kategorie: Sekáč

„Pravda,“ přikývl starší pAsák. „Něco takového ještě opravdu dělat nemusíme. Zatím jsme přežili různé věci. Draky i obludy. Krysy. Pamatujete si na ty krysy vloni? Člověk měl dojem, že jsou všude. Ale lord Vetinari nás neposlouchal ani náhodou! Zaplatil raději tisíc tolarů tomu užvaněnému švindlíři ve žlutočervených kalhotách, aby jich město zbavil.“
„Ale on to přece udělal,“ poznamenal lektor Zaniklých run.
„Sakra, samozřejmě, že to udělal,“ zatvářil se děkan znechuceně. „Stejně tak to dokázal v Quirmu a ve Sto Lat. Bylo by mu to prošlo i v Pseudopolisu, kdyby ho tam někdo nepoznal. Pan tak řečený Úžasný Móritz a jeho Cvičení hlodavci!“

V novém dotisku je již opraveno na Úžasného Maurice a jeho vzdělané hlodavce, o kterém Terry Pratchett napsal později celou knihu.

Původně je to samozřejmě narážka na Krysaře z Hamelnu, německou legendu o tom, jak se nevyplatilo nedodržet smlouvu s krysařem, který zbavil město krys. Rozzlobený krysař pak svou píšťalou odlákal všech 130 městských dětí. Legenda pak končí různě. Podle jedné verze vlákal krysař děti do jeskyně, odkud už nikdy nevyšly, nebo je utopil, stejně jako to udělal předtím s krysami. Podle jiné vrátil měšťanům děti poté, co mu jeho odměnu vyplatili.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (LUPIN)

Kategorie: Sekáč

„A bratr Lupine.“ Svalnatý mladý muž zčásti porostlý srstí, s dlouhými špičáky a špičatýma ušima potřásl Žičkovi pevně pravicí.

Lupin je jméno odvozené od latinského „lupus“ znamenajícího v překladu do češtiny „vlk“.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (JADERNÝ REAKTOR)

Kategorie: Sekáč

Budova Silnoproudé magie byle jediná budova v celém areálu mladší jednoho tisíce let. Starší mágové se nikdy příliš nezajímali o to, co tam mladší, méně vypasení a většinou méně obrýlení mágové tropí, a jejich nekonečné žádosti o přidělení dalších investic na výzkum urychlovače magických částic a radiační štíty brali na vědomí tak, jak většina lidí bere na vědomí žádost svých potomků o zvýšení kapesného. S pobavením a jen na půl ucha poslouchali jejich bezděčnému výčtu pokusů směřujících k odhalení samotných elementárních částic magie. Možná se jednoho dne ukáže, že právě tohle byla ze strany starých mágů zásadní chyba, zvláště pokud skutečně dovolí těm mladším, aby vybudovali tu zatracenou věc, kterou se neustále chystají postavit na squashovém kurtu.

2. prosince 1942 proběhla na chicagském squashovém kurtu první lidmi řízená jaderná reakce a tato slavná událost, která částečně určila běh novodobých dějin, je úzce spojena se jménem italského fyzika Enrica Fermiho. V roce 1934 Fermi bombardoval neutrony uran, který má atomové číslo 92, a doufal ve vytvoření dalších transuranů s vyššími pořadovými čísly (93 a 94). Několik vzniknuvších prvků však nezapadalo do výsledného obrazu a po několikaletém zkoumání si Fermi uvědomil, že se jedná o prvky s mnohem nižšími atomovými čísly, z čehož velmi správně usoudil, že realizoval první jaderné štěpení. V roce 1938 za svou práci s transurany po zásluze získal Nobelovu cenu, se kterou se již do fašistické Itálie nevrátil. V roce 1941 se navíc zjistilo, že uran sám při rozštěpení produkuje další neutrony, které mohou štěpit okolní jádra uranu. Při velkém množství čistého uranového materiálu tedy získáme tzv. řetězovou reakci, jejíž koncept byl realizován v jaderné bombě. Při přesně určeném množství můžeme získat trvale udržitelnou jadernou reakci, což ještě tři roky před prvním smrtícím výbuchem Fermi svým experimentem prokázal. V 70. letech minulého století navíc francouzští vědci potvrdili domněnku, že v afrických dolech Oklo v Gabonu před přibližně 1,7 miliardou let přírodní podmínky přirozeně umožnily průběh jaderných reakcí v uranové rudě.

by Sjuzočka

VÍTE, ŽE... (PAUL BUNYAN)

Kategorie: Sekáč

Půl tuctu párů očí pozorovalo sklizňostroj, který rychle postupoval obilím, dojel na konec pole, kde se hbitě otočil a rozjel se zpět.
Ve víru pohyblivých ramen a tiše bzučících pásů projel kolem skupinky veselých pozorovatelů.
Znovu se otočil a znovu minul přihlížející.
Po nějaké chvíli prohlásil jeden z čumilů zachmuřeně: „To se nikdy neujme, vzpomenete si na mě.“
„Bodejť. Kdo by stál o takovou hračičku?“ přidal se druhý.
„Vždyť to vypadá jenom jako velké hodiny. Neumí to nic jinýho než jezdit sem a tam po poli -“
„- pěkně rychle -“
„- seče to jen tak obilí a mlátí z klasů zrní -“
„Hele, už to poseklo skoro tři řádky!“
„To mě podrž!“
„Koukněte, některý ty kousky se hejbou tak rychle, že skoro nejsou vidět! Co ty si o tom myslíš, Vilíku? Viléme?
“ Všichni se ohlédli. Vilém už byl v polovině druhého řádku a neustále zrychloval.

Podobný příběh o závodu mezi Vilémem Klikou (Smrtěm) a sklizňostrojem se vyskytuje v americké legendě o folklórní postavě dřevorubce Paula Bunyana. Jeho rodičům ho přinesli tři čápi, jak byl těžký. Když se jako dítě poprvé rozesmál, tak se rezonancí jeho hlasu rozbila všechna okna v domě. Vyrostl z něj obr. V jednom příběhu vyhrál nad strojem na sekání a řezání dřeva.

by Hadati

VÍTE, ŽE... (VETŘELEC)

Kategorie: Sekáč

„A děkane, takhle, když je budete brát jeden po druhém, tak se nikam nedostanete. Je to jasné, chlapi? Chceme jim napáchat co největší škody. Pamatujte si - zmatené, neuvážené salvy nejsou…“

Narážka na film Vetřelci (Aliens), kde nemělo smysl zabíjet vetřelčí vojáky, jen královnu, která kladla vajíčka. Poukazuje na to i pojmenování, které jim dal Vzoromil Výsměšek – "cizinci" (v originále „aliens“).

by Hadati

VÍTE, ŽE... (INDIANA JONES)

Kategorie: Sekáč

"Minulý týden se dostal nějaký chlápek s bičem až k tomu místu, kde jsou ty velké ostré špice", zabručel Nejnižší kněz.

Chlápek s bičem není nikdo menší než Indiana Jones. Filmy s Indiana Jonesem vznikly díky setkání George Lucase a Stevena Spielberga v květnu 1977 na Havajských ostrovech. George Lucas se sem přijel ukrýt v obavách z neúspěchu první epizody (vlastně čtvrté) Hvězdných válek a Steven Spielberg zde odpočíval po natáčení Blízkých setkání třetího druhu. Poté, co Lucas dostal zprávu, že Hvězdné války v kinech sklízejí úspěch, začal pomýšlet na další práci. Mezitím se mu s plány na nový film svěřil i Spielberg, a tak slovo dalo slovo a pánové začali společně sepisovat své náměty, z nichž brzy vykrystalizovala postava archeologa - dobrodruha.
Jméno hlavní postavy mělo být původně Indiana Smith, což se nelíbilo Spielbergovi; nevadilo mu ani tak „Indiana“, což je odvozeno od jména Lucasova psa, ale namísto „Smith“ navrhnul konečné „Jones“.
George Lucas původně nechtěl, aby Indyho hrál Harrison Ford, protože se bál, aby se pro něj Ford nestal „tím, čím je pro Scorseseho De Niro“, nicméně další kandidáti, např. Peter Coyote, Nick Nolte či Tom Selleck, upřednostnili jinou práci, a tak se stal Ford po Hanu Solovi i Dr. Henrym „Indiana“ Jonesem.
Natáčení v Tunisku a na Havajských ostrovech bylo náročné a provázela ho řada problémů. V Severní Africe postihla celý štáb epidemie střevních potíží. Díky vysílení z horeček, průjmů a dalších průvodních jevů ale vznikl jeden z nejslavnějších gagů filmové historie:
V den, kdy se měla natáčet potyčka Indyho a arabského šermíře, se Ford cítil pod psa, a tak podal návrh: „A co kdybych toho hajzla prostě odpráskl?“
I přes všechny potíže se film Dobyvatelé ztracené archy stal nejvýdělečnějším filmem roku 1981 (tržby 383 milionů dolarů) a získal 8 nominací na Oskara, z čehož 5 proměnili v sošku. Byly to kategorie Zvuk, střih, vizuální efekty, výprava a střih zvukových efektů.
Původní trilogie také obsahuje několik odkazů na Hvězdné války. V Dobyvatelích ztracené archy jsou mezi hieroglyfy na sloupu během otevírání schrány s archou vidět C3PO a R2D2, v Chrámu zkázy se bar jmenuje Obi-Wan Club a v Poslední křížové výpravě během prvního setkání Indyho s Donovanem na party ve vedlejší místnosti hraje piano „Storm Trooper March“

Informace jsou použity z fantasy a sci-fi časopisu Pevnost.

by VeHaLi

VÍTE, ŽE... (SILVER)

Kategorie: Soudné sestry

Stařenka Oggová také chovala kočku, obrovského šedého jednookého kocoura jménem Silver, který dělil svůj čas stejným dílem mezi spánek, žrádlo a honění nesmírně početného a krvesmilného kočičího kmene. Když Silver uslyšel, jak na trávníku za domem nejistě přistává Bábi na koštěti, otevřel své jediné oko, podobné žlutozelenému oknu do pekla. S instinktem svému druhu vlastním poznal v Bábi zarytého nepřítele koček a tiše odplul pod nejbližší křeslo.

Silver je v anglickém originále Greebo.
Greebo je anglické označení pro osobu, která poslouchá rockovou, metalovou či punkovou hudbu a ignoruje současné módní trendy. Bylo to také označení pro řidiče velkých motorek značky Harley Davidson, kteří se obvykle vyznačovali dlouhými vlasy.
V současnosti je to ale zejména označení pro skupinu mladých lidí poslouchajících alternativní druh hudby (HIM, Muse, Franz Ferdinand, Zeromancer apod.) a nosících oblečení sportovního typu (většinou bundy a mikiny s kapucí) nebo oblečení, které vypadá jako staré už při koupi (roztrhané, ošoupané, vybledlé apod.). U nás se dost často pro tento druh oblečení používá označení „skejťácké“.

VÍTE, ŽE... (DUB)

Kategorie: Soudné sestry

Takový samčí dubový strom – to si bude muset vévoda ještě ověřit - takový dubový strom prostě rozpráší svůj pyl do větru a všechny ty ostatní věci s žaludy..., nebo jsou to snad duběnky? Ne, byl si skoro jistý, že jsou to žaludy, to všechno se odehraje někde jinde…

Vévoda Felmet se mýlil.
Ačkoliv duby mají jednopohlavné květy, tedy prašníkové (samčí, s pylem) a pestíkové (samičí), oba druhy květů rostou na jednom stromě, na jednom jedinci (rostliny jednodomé). Samčí květy rostoucí v jehnědách sice vypráší svůj pyl do větru, pyl od jiného stromu (a vlastně i z téhož stromu) se dostane na bliznu samičích květů, ve kterých vzniknou žaludy. Takže se to neodehraje někde jinde. Duběnky jsou druh hálky vznikající na listech dubu. Samička žlabatky dubové (blanokřídlý hmyz) naklade na listy vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy. Larvy vylučují látky, které vyvolají růst rostlinného pletiva, to je obklopí a chrání je, zároveň i živí. Po opadu listů se dospělá žlabatka vykouše z duběnky. Hálky vznikají i na jiných rostlinách, obvykle je působí různé druhy hmyzu.
Duběnky sloužily k výrobě inkoustu, protože obsahují tanin stejně jako jiná dubová pletiva, ale ve větší koncentraci (tanin je hořký, ale zdá se, že to larvám žlabatky nevadí). Tanin dává v reakci s železnatými solemi sloučeninu černé barvy. Obvykle se při výrobě duběnkového inkoustu používala zelená skalice, FeSO4 . nH2O.

by Jana Möllerová

VÍTE, ŽE... (DRAKOVO ZRANITELNÉ MÍSTO)

Kategorie: Stráže! Stráže!

„Seržantův šťastný šíp zasáhne draka do zranitelného místa a bude po drakovi, takže si už nebudeme muset dělat žádné starosti.“

Nejen ve fantasy tvorbě je velmi častý případ, kdy může být nějaký drak zabit jen pomocí šípu, který musí zasáhnout jeho jediné citlivé místo. Asi nejznámější příklad nalezneme v knize Hobit aneb cesta tam a zase zpátky od J. R. R. Tolkiena. Zde Bard, nejlepší lučišník Jezerního města, zasáhne zlého draka Šmaka do lysiny na levé straně jeho prsou a tím ho zabije.

by DORFL

VÍTE, ŽE... (CASABLANCA II)

Kategorie: Stráže! Stráže!

Ze všech měst na celém světě, ve kterých se mohl usadit, pomyslel si Elánius, si vybral právě to moje...

Viz Víte, že... (Casablanca) z 25. 12. 2007.

by DORFL

VÍTE, ŽE... (TŘI MUŠKETÝŘI)

Kategorie: Stráže! Stráže!

VÍTE, ŽE... (O VÍLÁCH A SKŘÍTCÍCH)

Kategorie: Svobodnej národ

Většina obrázků víl nebyla příliš působivá. Obvykle vypadaly jako baletní třída malých holčiček, které právě proběhly ostružinovým křovím. Ale tenhle... ten byl jiný. Barvy byly zvlášní a nebyly na něm stíny. Všude rostla obrovská tráva a sedmikrásky, takže víly musely být docela maličké, ale zdály se velké. Vypadaly jako dost podivní lidé. Jen málokterá z nich měla křídla. Měly tak trochu podivné tvary. Přesněji řečeno, některé z nich vypadaly jako obludy. Dívenky v nadýchaných sukénkách by proti nim neměly šanci.

Odkaz na obraz The Fairy Feller`s Master-Stroke od Richarda Dadda (pro zvětšení, klikni na obrázek).

by Tezi

VÍTE, ŽE... (STAIRWAY TO HEAVEN)

Kategorie: Těžké melodično

"Potom zajdi do doků, najmi trolla a řekni mu, aby se postavil tady na roh, a kdyby náhodou někdo přišel a pokoušel se hrát -" zarazil se, ale pak si vzpomněl, "myslím, že tomu říkají 'Takový žebřík do ráje'… tak ať mu okamžitě utrhne hlavu."
"A neměl by je nejdřív varovat?" zajímal se Gibsson.
"Tohle bude varování."

Stairway To Heaven od legendární hard rockové skupiny Led Zeppelin je nejhranější rockovou skladbou rozhlasové historie (počet přehrání se blíží čtyřem milionům) a v Americe je to vůbec nejžádanější píseň, kterou lidé chtějí v rádiu zahrát. Také právě proto už je na ni kdekdo alergický. Některé americké prodejny kytar prý zákazníky, kteří při zkoušení zahrají Stairway, pokutují pěti dolary.

by Harv

VÍTE, ŽE... (LEV A ANTILOPA)

Kategorie: Zaslaná pošta

„Tygr nedoufá, že strhne kořist, stejně jako antilopa nedoufá, že se jí podaří uniknout spárům šelmy. Ti běhají, Igore. Jen na běhu záleží. Jediné co vědí, je, že musí běžet.“

Parafráza na starý príbeh na zamyslenie, ktorý hovorí že lev každé ráno vstane a povie si „dnes musím bežať rýchlejšie ako včera, aby som dokázal uloviť antilopu“. A antilopa každé ráno vstane, a povie si „dnes musím utekať rýchlejšie ako včera aby som utiekla levovi“.

by PVS

VÍTE, ŽE... (MOTTO ERBU ANKH-MORPORKU)

Kategorie: Zeměplocha

Pod erbem Ankh-Morporku leží stuha, na které stojí štítonoši v podobě hrochů. Na této stuze je napsáno motto Ankh-Morporku "Quanti Canicula Ille In Fenestra". V překladu to znamená "Za kolik je ten pejsek v okně (ve výloze)". Motto vymyslel bláznivý ankh-morporský král Ludvík Šibenice. Jednoho dne byl požádán výborem dvořanů, aby jej vybral. Jeho reakci "Za kolik je ten pejsek v okně?" odsouhlasili jako nejpřijatelnější ze všech tří králových návrhů. Další dva byly: "Brm brm brm brm" a "Myslím, že se mi chce na nočník".

Za kolik je ten pejsek ve výloze je populární písnička od Boba Merrilla z roku 1952. V originále se jmenuje How Much Is That Doggie In The Window. Text písně zpívá dívka, která odjíždí na delší dobu do Kalifornie a chce koupit svému příteli pejska, aby se necítil tolik osamělý (a nepoohlížel se po jiných dívkách).
Nejznámější verzi nazpívala v roce 1952 Patti Page, jedna z nejoblíbenějších zpěvaček tradiční popové hudby padesátých let. Její verzi si můžete poslechnout zde.

VÍTE, ŽE... (KOHOUT SNÁŠEJÍCÍ VEJCE)

Kategorie: Zeměplocha

V Kyselé Prdeli snesl mladý kohoutek vejce a musel se pak na několika místech zpovídat z osobních velmi choulostivých záležitostí. V městě Lancre se objevil člověk, který přísahal, že se setkal s mužem, jenž na vlastní oči viděl, jak se jeden strom v jeho zahradě sebral a vydal se na cestu do teplých krajin. Jeden den se z nebe snesl krátký, ale o to prudší déšť garnátů. Na nebi se objevovala podivná světla. Husy chodily pozpátku. A nad tím vším téměř noc co noc plápolala mnohobarevná Aurora Coreolis, jejíž mrazivé odstíny barvily půlnoční sníh.

Podle středověké pověry snese baziliščí vajíčko sedmiletý kohout do hromady hnoje v době, kdy je vidět na obloze hvězda Sirius. Toto vajíčko nemá běžnou skořápku, ale jen tenkou kožnatou membránu a musí být vysezeno ropuchou. Baziliška dokáže zabít kohoutí zakokrhání.

VÍTE, ŽE... (SEDM KRAV)

Kategorie: Zeměplocha

VÍTE, ŽE... (DUB)

Kategorie: Zimoděj

Bábi se zastavila, ukázala z pěšiny směrem k domku Stařenky Oggové a řekla: "Udělala jsem kolem něj plot. Ony ho sice chrání ještě jiné věci, to si buď jistá, ale některá zvířata jsou tak hloupá, že se nedají zastrašit."
Stál tam mladý doubek, který už byl skoro dva metry vysoký.
„Na dub roste opravdu rychle,“ pokračovala Bábi.

Semenáčky dubu vytvářejí mohutný kořen, nadzemní část v prvním roce (bez přesazování) u většiny druhů obvykle dosáhne 10 až 20 cm, případně 30 cm výšky. Rychle rostoucí americký druh - dub červený (Quercus rubra) dosáhne v prvním roce výšky 15 až 30 cm (dokonce i 40 cm). V druhém roce dosáhne semenáček výšky 30 až 50 (někdy i 80 cm), přesazením v prvním roce se dá získat rostlina výjimečně 80 až 120 cm vysoká.

by Jana Möllerová

	Ano, jsem členem/chci jím být
	Ano, ale nechci být členem
	Nevím
	Ne, je zbytečný