Domů

Zajímavé časy


Nadpis říkal: CO JSEM DĚLAL O PRÁZDNINÁCH. Byl psán špatným rukopisem, nebo spíš špatným rukomalem - Acháťané psali štětcem a sestavovali při tom z různých součástí malé obrázky pro jednotlivá slova. Nejen že by se jeden každý z nich těžko popsal sto slovy, on byl sto slov.
Mrakoplaš neuměl tenhle jazyk číst právě nejlépe. V knihovně Neviditelné univerzity bylo jen několik achátských knih. A tahle vypadala, jako by se ten, kdo ji napsal, pokoušel vysvětlit něco, čemu absolutně nerozuměl.
Mrakoplaš otočil několik stran. Byl to příběh o Velkém městě, v němž se nacházely a odehrávaly úžasné a nevídané věci. Pivo „silné jako býk“, říkalo se v knize, a „pečivo obsahující mnoho masitých částí vepřů“. Jak se zdálo, každý ve městě byl moudrý, laskavý, silný nebo to všechno dohromady, zvláště jakási postava nazývaná Velký mág, která se v knize vyskytovala prakticky neustále.
Ve spisku byly tajemné poznámky typu: „Spatřil jsem, jak jeden muž šlápl na nohu vojákovi Městské stráže, který mu řekl: ,Tvoje žena je obrovský hroch!‘ Na to mu onen muž odpověděl: ,Zastrč si ji tam, kam ti slunce nesvítí, velká osobo.‘ Poté onen voják (a tenhle kousek byl zapsán červeným inkoustem a rukomal byl velmi roztřesený, jako kdyby byl autor neobyčejně vzrušený) neuťal mužovu hlavu, jak je u nás zvykem.“ Toto prohlášení bylo následováno piktogramem znázorňujícím psa, který vylučoval moč, což byl z jakéhosi podivného důvodu achátský ekvivalent vykřičníku. Těch tam bylo pět.
Mrakoplaš zalistoval dál. Další stránky byly vyplněny stejně nezáživným vyprávěním, věty sdělovaly tytéž samozřejmé a obvyklé věci, a přitom byly často ukončeny několika močícími psy. Například: „Hostinský řekl, že město od něj požaduje daň, ale on ji nemá v úmyslu zaplatit, a když jsem se ho zeptal, zda nemá strach, on mi odpověděl: ,Ti mi tak můžou (velmi složitý piktogram) až na jednoho, a ten ať si (velmi složitý piktogram).‘ (močící pes, močící pes). Pak pokračoval: ,(piktogram, znázorňující nejvyššího vládce) je (další piktogram, který, jak Mrakoplaš zjistil, když knihu několikrát obrátil všemi směry, vypadal jako koňský zadek) a klidně mu to můžete říct.‘ A v té chvíli mu voják přítomný v hostinci nerozpáral břicho (močící pes, močící pes), jak je u nás zvykem, ale řekl: ,A ode mě mu to vyřiďte taky.‘ (močící pes, močící pes, močící pes, močící pes, močící pes).“
Co na tom bylo tak divného? V Ankh-Morporku tak lidé mluvili neustále, bylo to pro ně běžné vyjadřování. Až na ty psy.
Tedy promiňte, ale země, která zničí celé město jen proto, aby dala ostatním městům odstrašující příklad - to není země, ale blázinec. Možná že tohle byla kniha vtipů a on prostě nepochopil pointu. Možná že tady komedianti sklidí největší aplaus, když vyprávějí historky jako: „Poslyšte, co se mně stalo, to ale byla psina, když jsem šel do divadla, potkal jsem chlapa a on mně neusekl nohu! Močící pes, močící pes.“
Už nějakou chvíli podvědomě vnímal cinkot rolniček na cestě, ale nevěnoval mu žádnou pozornost. Nezvedl hlavu, ani když už bylo jasné, že se někdo přibližuje. Ve chvíli, kdy se rozhodl hlavu zvednout, už bylo pozdě, protože mu někdo přišlápl krk botou.
Než ztratil vědomí, stačil říci jen: „Sakra, močící pes.“

 << Zpět