Domů

Čaroprávnost


V Sekaném Popelově se pořádaly trhy pro vesnice v celém širém okolí a trh samozřejmě nekončil se západem slunce. Místo toho se na každém stánku a boudě objevila pochodeň a další světlo se linulo z otevřených dveří hostinců. Dokonce i před chrámy zářily různobarevné lampiony, aby přilákaly noční věřící.
Hilta se proplétala davem jako hubený had travou, přičemž si celý stánek nesla v neuvěřitelně malém balíčku na zádech. Její bižuterie cestou chřestila jak tucet tanečníků flamenca. Bábi dusala za ní a nohy ji bolely z nezvyklé chůze po kočičích hlavách.
A Esk se ztratila.
Dalo jí to sice dost práce, ale nakonec to přece dokázala. Chtělo to rychle vběhnout mezi dva stánky a pak rychle zahnout do vedlejší uličky. Bábi ji mnohokrát varovala před strašlivými nástrahami měst, což dokazuje, že v tomto směru měla stará dáma v hlavologii mezeru, jelikož tím vším dosáhla opaku toho, co zamýšlela. Esk se pevně rozhodla, že alespoň jednu nebo dvě z těch strašlivých nástrah musí vidět na vlastní oči.
Abychom řekli pravdu, tak Sekaný Popelov byl primitivní a necivilizované místo. Jediné věci, které se tam proto děly po setmění, byla sem tam nějaká ta krádež, několik amatérských pokusů o podnikání v oblasti milostných služeb a pití. Pilo se, dokud člověk nespadl pod stůl nebo nezačal zpívat nebo obojí.
Podle veřejných prohlášení mohl člověk proplout trhem stejně jako bílá labuť proplouvá navečer zátokou. Jenže z jistých praktických důvodů se nakonec Esk pohybovala mezi stánky spíš jako autíčko z autodromu. Narážela do člověka za člověkem a vršek hole se jí vznášel skoro metr nad hlavou. Několik lidí se za ní obrátilo, a nejen proto, že do nich vrazila. I Popelovem občas prošel mág, ale to bylo poprvé, kdy viděli mága vysokého sotva sto dvacet centimetrů a s dlouhými světlými vlasy.
Každý, kdo by tu postavičku pozorně a déle sledoval, by si musel všimnout, že se kolem ní dějí zvláštní věci.
Tak například tam byl jakýsi muž se třemi kalíšky, který zval všechny přihlížející, aby se s ním zúčastnili vzrušující hry štěstí a náhody, v níž hlavní úlohu hrál malý vyschlý hrášek. Jen mimochodem si všiml malé postavičky, která ho několik minut zachmuřeně pozorovala, načež se z každého kalíšku, který zvedl, vyřinul proud malých scvrklých hrášků. Během krátké chvilky byl po kolena v luštěnině. Mnohem hlouběji však byl v nepříjemnostech, protože najednou dlužil kdekomu větší či menší částky peněz.
Taky tam byla stará opička, který se už celé léta odevzdaně pohybovala na konci řetízku připevněného ke kolovrátku, jehož majitel na něj hrál několik ohraných melodií. Ta se najedno otočila, zúžila svá malá červená očka, kousla svého pána bolestivě do nohy, přetrhla řetízek a s cínovým pohárkem, do kterého vybírala peníze, zmizela kdesi na střechách. O tom, co udělala s vybranými penězi, se historie nezmiňuje.
V nedalekém stánku najedno obživla celá bedýnka perníkových kachen, rozletěly se kolem majitele a se šťastným kvákotem přistály na hladině řeky (kde se bohužel do rána rozpustily, ale takový u je zákon přírodního výběru).
Samotný stánek se tiše odplížil boční uličkou a už ho nikdy nikdo neviděl.
Esk se pohybovala trhem jako žhář po poli plném kupek sena nebo jako neutron útrobami reaktoru. Teoretický pozorovatel mohl sledovat její postup mezi stánky podle hysterie a občasného násilí, které jí vybuchovaly v patách. Přesto se Esk sama jako správný katalyzátor vůbec neúčastnila událostí, které vyvolala. V okamžik, kdy by se některý z teoretických pozorovatelů pokusil najít příčinu těch podivných jevů, byla už Esk zase o kousek dál.

 << Zpět